k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Pár poznámek k únosům dětí, "dobrým nápadům" a utahování šroubů

23. 11. 2010 — k47 (CC by-nc-sa) (♪)

Když člo­věku trvá pět minut, než přijde na způsob, jak celkem po­ho­dlně obejít ně­ja­kou novou bez­peč­nostní tech­no­lo­gii, pak je to nej­spíš špatná tech­no­lo­gie.

Jak si vzpo­mí­náte, před pár týdny se v mé­di­ích pořád dokola omí­lalo drama kolem zmi­zení ně­ja­kého dítěte. Sám jsem to ig­no­ro­val a z velké části mě to ne­chá­valo zcela chlad­ným. Nějaký dítě se ztratí, nějaký je une­sený, nějaký umře – žádná velká tragé­die. To se prostě stane. Sa­mo­zřejmě pro po­sti­žené je to osobní ne­štěstí, které je však sta­tis­ticky ne­vý­znamné. Mnohem za­jí­ma­vější byly do­zvuky této me­di­ální bub­liny. Pár dnů na to Twit­ter vypadl na po­břeží odkaz na nějaký článek (via @kneza), kde pan XYZ, od­bor­ník na kdesi cosi řekl, že by raději oči­po­val svoje dítě – tedy mu nechal im­plan­to­vat sle­do­vací za­ří­zení – než aby se vy­sta­vo­val riziku, že může být une­seno. Eh? Co prosím? Copak jste se zbláz­nili? Nikdy ne­mů­žete vy­tvo­řit systém, bez kri­mi­na­lity a po­dob­ných de­fektů, kde by ještě zů­stalo místo pro ta­ko­vou ma­lič­kost jako je svo­boda. Každý rok se ně­ko­lika dětem stane něco zlého, spoustě lidí se stane něco zlého. No a co? Ne­buďte všichni pa­ra­no­idní a vy­stra­šení kvůli oje­di­ně­lým ex­trém­ním pří­pa­dům, které se na nás sypou z médií. Tyhle věci se stanou a nic s tím ne­zmů­žete.


Po­pravdě se dalo před­po­klá­dat, že je jen otáz­kou času, než někoho do­stane ten skvělý nápad s čipem, který byl sle­do­val polohu dítěte. To přece zní jako docela dobrej nápad, žejo? Ale hovno. Před­stavte si jeden scénář: všichni ro­di­čové se zblázní a dají označ­ko­vat všechny svoje ne­zle­tilé po­tomky. Nikdo se nemůže ztra­tit, svět je na­jed­nou bez­peč­nější. Žejo? Není. Tohle vy­chyt­ralé bez­peč­nostní opat­ření se dá obejít úplně jed­no­duše Fa­ra­da­y­o­vým pytlem odkud se ne­do­stane žádný signál, ale ve kterém se najde dost místa pro jedno dítě (a věřte, že tyhle věci jsou do­stání, po­u­ží­vají se pro fo­renzní účely). Když všechny děti budou mít čipy, všichni únosci budou mít Fa­ra­da­y­ovy pytle. A jsme tam, kde jsme začali, jenom s tím roz­dí­lem, že teď má spousta mla­dých lidí im­plan­to­vané sle­do­vací za­ří­zení.

Kdo není tech­no­kra­ticky na­la­děn, může uva­žo­vat o mačetě, která od těla oddělí čip i s ně­ja­kou tou při­lehlou kon­če­ti­nou.

Iluze bez­pečí je jedna věc, druhou věcí je psy­chický vývoj dítěte, které ví, že má v ruce na­stře­le­nou ště­nici. Nejsem psy­cho­log nebo od­bor­ník v ja­kém­koli re­le­vant­ním směru, ale přesto: Označ­ko­vané dítě nikdy nemůže zažít svo­bodu, nikdy se nemůže vy­čle­nit z uni­for­mity sys­tému. Vždycky je při­vá­záno di­gi­tál­ním vo­dít­kem ke svým ro­di­čům. Vy­růstá a ví, že je ne­u­stále pod do­hle­dem, nebo ještě lépe: že může být pod do­hle­dem. To, že nikdy nemůže udělat nic špat­ného, je pro­blém. Nejde o to, že ne­u­dělá nic špat­ného, ale to že nemůže. Pokud jste četli nebo viděli Me­cha­nický po­me­ranč, pak si vzpo­mí­náte, jak pomocí Lu­dowi­cova léku byl do po­dobné patové si­tu­ace zahnán hlavní pro­ta­go­nista knihy Alex – on nebyl scho­pen násilí, ale to zna­me­nalo, že se násilí nemohl ani ubrá­nit.

Před­stavte si ge­ne­raci lidí, kteří by vy­růs­tali pod všu­dypří­tom­ným do­hle­dem a sle­do­vá­ním bez ohledu na vinu či po­de­zření; ge­ne­raci, která je na ulici mo­ni­to­ro­vána ka­me­rami, je­jichž im­ter­ne­tová ko­mu­ni­kace je mo­ni­to­ro­vána, je­jichž pohyb je sle­do­ván pro­střed­nic­tvím mo­bil­ního te­le­fonu nebo mnohem pří­měji přes GSM čip v paži, jehož data jsou shro­maž­ďo­vána státem nebo sou­kro­mými sub­jekty a jsou ana­ly­zo­vána pro po­de­zřelé cho­vání a to všechno kvůli ma­gické tro­jici: te­ro­ris­mus, pi­rát­ství a dětská por­no­gra­fie. Co téhle ge­ne­raci řekne slovo svo­boda, co téhle ge­ne­raci řekne sou­kromí. Vůbec nic.

K tématu sle­do­vání, uta­ho­vání šroubů a nut­nosti pro­je­vit ne­sou­hlas s na­sto­le­ným tren­dem víc v článku Špiclují nás! Stě­žujme si u soudu na li­dovky.cz.


O či­po­vání dětí a dal­ších srač­kách, se zmi­ňuje i článek na sli­di­love.cz. Tam je zmí­něna další bri­lantní zho­va­di­lost a tou je re­gistr pe­do­filů. Kris­tovy koule, cože? Ale to zda­leka není všechno: kdo je proti re­gis­tru, hájí zájem pe­do­fil­ních ná­sil­níků před zájmy ochrany dětí. No to si ze mě děláte prdel. Jednak je to ne­le­gální (nevadí, budeme ho hos­to­vat v cizině) a druhak všem oka­mžitě na mysli vytane otázka zne­u­žití to­ho­hle se­znamu. Co když někdo po­u­žije tenhle seznam, který pro­vo­zuje sou­krom­ník, po­u­žije k zdis­kre­di­to­vání ne­po­ho­dl­ných osob? Tenhle štempl by se těžko sun­da­val. A pak je taky otázka, co se tím vlastně vyřeší? Máme seznam v mi­nu­losti tresta­ných lidí, to jim teď budeme klepat na dveře a ptát se jich, jestli ne­scho­vá­vají une­sené dítě? Co se změní? Kromě do­ži­votní stig­ma­ti­zace ně­ko­lika je­dinců vůbec nic.

Ale naše kra­so­jízda zda­leka ne­končí: Anička po­kra­čuje: Pe­do­fi­lie jako byznys, Dr­ti­vou vět­šinu se­xu­ál­ního zne­u­ží­vání dětí mají totiž na svě­domí lidé těmto dětem blízcí, Po­li­cie hledá dítě, atd. V prvním zmí­ně­ném odkazu pěkně vy­stihli si­tu­aci (do­vo­lím si ci­to­vat):

Pod­sta­tou je, že se pod­stata z me­di­ál­ního života vy­tra­tila. Me­di­ální život, který pre­zen­tuje te­le­vize a roz­hlas (oba kauzu Aničky i re­gis­tru pe­do­filů vděčně při­jaly) se vzhlíží ve vlast­ním obraze v zr­ca­dle. Člověk je hyp­no­ti­zo­ván okra­jo­vými a ex­trém­ními pří­pady, jako je Anička, aby se udržel ve stra­chu a další dávku hyp­no­ti­zu­jí­cího vy­sí­lání po­slušně sežral. Jen ná­ho­dou se najde ne­při­způ­so­bivý občan, který ho vy­zvrací. Žijeme ve světě, kde se člověk má bát vyjít z domu, pro­tože by ho zasáhl me­te­o­rit.


PS1: On už to už Artur Dent psal: „Jo, ale to bylo někdy v 70. letech, to ještě eu­ro­atlan­tická ci­vi­li­zace nebyla vy­kas­t­ro­vaná a ne­vy­mě­nila iluzi bez­pečí za zdravý rozum.“

PS2: Když je pa­ra­no­idní jeden člověk, tak to nevadí. Jeho cho­vání ve větší míře ne­o­vlivní spo­leč­nost. Ale když jsou pa­ra­no­idní všichni, ať už kvůli nějaké me­di­a­li­zo­vané okra­jové kauze nebo pro­tože je k tomu nutí nějaká vy­hláška či zákon, pak jsme všichni v hajzlu.

PS3: A ještě po­známku na okraj: roz­ho­do­vací im­po­tence sou­časné po­li­tiky a její před­po­sra­nost, tedy kře­čo­vitá snaha zůstat za kaž­dých okol­ností po­li­ticky ko­rektní (což bude stále ob­tíž­nější), je dílem zod­po­vědná za nárůst po­pu­la­rity ex­trémně pra­vi­co­vých proudů (Wil­ders a spol). Tady je malý pří­klad ze Slo­ven­ska, který jasně uka­zuje celý me­cha­nis­mus in­kli­nace.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz