Operace DELETE FUCKING EVERYTHING
Však to znáte, počítač funguje roky bez problémů, všechno jede jako na drátkách, gigabajty na disku se plní obskurní pornografií a jinými zaručeně-důležitými-věcmi®. Člověk si začne myslet, že svět je přece jenom krásnej. A pak přijde rána a všechno je to v hajzlu.
Potom zůstane jediná otázka: zálohoval jsem?
Můj příbeh začal už před nějakou dobou, kdy se systémový disk v mém počítači začal chovat divně. Z ničeho nic začal být vytížený diskovými operacemi a s počítačem se nedalo nic dělat. Lehce v panice jsem restartoval, chyba při bootu. Na chvíli jsem počítač vypnul a pak všechno bylo v pořádku. Aha. Zajímavé.
Tyhle problémy se ale nikdy nevyskytnou jenom jednou, aby hned poté nadobro zmizely; vždycky se vracejí a bývají horší.
V té době jsem s hlavním diskem nakládal docela drsně; běžně jsem dělal veliké dotazy nad archivem 4chanu (který v té době měl přes 10GB). Takový typický dotaz trval půl hodiny rachtání disku. Takže když se objevila chyba disku a když se po týdnu objevila znovu, říkal jsem si, že to může mít něco společného. Možná že mělo, možná že ne, na tom nesejde, to mrtvé disky neoživí.
Když jsem viděl že disk, který obsahuje naprosto všechno, co jsem kdy vytvořil, nefunguje, srdce ve mě poskočilo. Mohl bych část obnovit ze záloh, které jsem do té doby nepravidelně dělal, pochopitelně. Ale jenom si to představte: všechna vaše práce je pryč, nenávratně ztracena v digitálním šumu. To člověka probere z pohodlné apatie zatraceně rychle.
Začal jsem se tedy připravovat na Den D, který statisticky vzato musel přijít. Vzal jsem všechny „datové“ složky, které obsahují tvorbu, data, všechno co jsem vytvořil, všechno co se nedá jednoduše replikovat, znova stáhnout. Stovky gigabajtů filmů a hudby? Čert je vem, na nich nezáleží.
A od té doby jsem každých několik dnů provedl kompletní zálohu těch důležitých složek. Až do předvčerejška, kdy se hlavní disk definitivně odmlčel. Nemohl jsem z něj nabootovat, nemohl jsem z něj číst, nemohl jsem vůbec nic.
Nejhorší nebylo vědomí, že jsem ztratil tři (celkem neproduktivní) dny práce, ale to, že jsem nevěděl přesně co ještě jsem ztratil. Zálohoval jsem všechno, co jsem uplácal na klávesnici, ale zapomněl jsem na nastavení programů. Takže všechny mailové účty, RSS feedy a záložky v Opeře, ou.
Hmmm, takže by nebylo úplně moudré starý disk hned odepsat a aspoň se nepokusit z něj vydolovat co se dá.
A tady začíná moje veselá anabáze.
Najednou jsem neměl funkční počítač. Měl jsem nový 1.5TB disk (který dorazil den před tím), ale na něm žádný operační systém, do kterého bych mohl nabootovat a žádnou CD/DVD mechaniku ze které bych ho mohl nainstalovat. Hmmm. Zajímavé. Ale vlastně Ubuntu se dá instalovat z flešky. Výborně. Na bráchově kompu jsem si vytvořil bootovací USB. A nic. Nebootovalo. Hlavně nezoufat. Někde musím mít instalační CD Ubuntu. Našel jsem jenom prastarou verzi 7.10. To snad taky půjde, ne? Půjčil jsem si bráchovu DVD mechaniku (jeho počítač má po jenom výpadku proudu rozbitou základní desku a funguje mu jenom jeden SATA/PATA konektor, takže ji stejně nemůže používat). Zapojil jsem mechaniku, vrazil tam CD a nic. Sakra. Nebootuje. Ok, nevadí. Stáhnu a vypálím si novou verzi 11.04. Jedniná vypalovačka v domě byla na třetím počítači. Stáhnul jsem to, vypálil, vrazil do svého stroje a nic. Zase nebootuje. Ok, to musí být vadná mechanika, která blbě čte. Vzal jsem tedy mechaniku ze třetího počítače, připojil ji ke svému stroji, vrazil tam Ububtu 11.04 a ono to bootovalo. Ale pak se to zaseklo někde v procesu inicializace. Hmmm, nejspíš špatně vypálené CD. Hlavně nepropadat panice. Mám ještě staré Ubuntu 7.10. Vrazil jsem ho tam a napodruhé jsem se nabootoval. Skvělé. Teď to nainstalovat systém a pak aktualizovat o čtyři roky vpřed. Ale tahle stará verze nedokázala naformátovat 1.5TB disk a hlásila, že má něco kolem 8500TB. Ok, takže taky nic. Rekapitulace: můj počítač nanabootuje z USB, jedna DVD mechanika je špatná, druhá sice funguje, ale jedna verze Ubuntu je na hovno a druhá je na nic. Ale pořád jsem nevyčerpal všechny možnosti: můžu zkusit vytrhnout svůj disk, přenést ho ke třetímu počítači a tak to zkusit znova. A taky jsem to takhle udělal. První CD stejná chyba, druhé CD stejná chyba. Pak jsem tam zkusil šoupnout USB instalačku a ono to začalo fungovat. Hurá!
Takže mám konečně funkční Linux (Už jsem říkal, že hejno tučnáků pohání všechny moje počítače od roku 2007?), mám funkční zálohu ze které můžu obnovit většinu věci, na kterých záleží a jeden smutný mrtvý disk, na kterém můžou být ještě nějaké šťavnaté bajty.
Možnosti jsem měl dvě:
Volba dvě vyhrála jednak proto, že jsem nemusel nikam jezdit, druhak to bylo zadarmo a třeťak jsem celkem dobrodružné povahy.
Poměrně záhy jsem se dozvěděl, že obnova dat je serious business a je spousta věcí, které by se mohly pokazit, například vadný superblok, vadný /etc/fstab, fyzicky vadný disk nebo tisíc dalších vadných drobností. Podle mojí amatérské diagnózy podpořené internetem to vypadá na selhávající disk, který má nějaké nečitelné sektory na začátku a ještě pár někde dál cestou a proto se tváří jako zesnulý.
Naštěstí se to dá léčit. Tedy s diskem se už můžu rozloučit, ale data by se ještě
zachránit daly. Kouzlem dd conv=noerror if=/dev/sdb1 of=/media/data/backup.iso bs=512
jsem uložil 500GB obraz disku na jiný disk a přemýšlím, že tuhle
anabázi už asi nebudu protahovat a obrátím se na odbornou pomoc.
A pointa? Odteď bude cron a rsync všechno zálohovat každou noc.
PS: Data v cloudu že nemusíte zálohovat? Pfffft! Měli byste, protože jednoho krásného dne, to všechno může mizet