k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Operace DELETE FUCKING EVERYTHING

4. 8. 2011 — k47 (CC by) (♪)
CC by-nc (via)

Však to znáte, po­čí­tač fun­guje roky bez pro­blémů, všechno jede jako na drát­kách, gi­ga­bajty na disku se plní ob­skurní por­no­gra­fií a jinými za­ru­čeně-dů­le­ži­tými-věcmi®. Člověk si začne myslet, že svět je přece jenom krásnej. A pak přijde rána a všechno je to v hajzlu.

Potom zů­stane jediná otázka: zá­lo­ho­val jsem?


Můj příbeh začal už před ně­ja­kou dobou, kdy se sys­té­mový disk v mém po­čí­tači začal chovat divně. Z ničeho nic začal být vy­tí­žený dis­ko­vými ope­ra­cemi a s po­čí­ta­čem se nedalo nic dělat. Lehce v panice jsem re­star­to­val, chyba při bootu. Na chvíli jsem po­čí­tač vypnul a pak všechno bylo v po­řádku. Aha. Za­jí­mavé.

Tyhle pro­blémy se ale nikdy ne­vy­skyt­nou jenom jednou, aby hned poté nadobro zmi­zely; vždycky se vra­cejí a bývají horší.

V té době jsem s hlav­ním diskem na­klá­dal docela drsně; běžně jsem dělal veliké dotazy nad ar­chi­vem 4chanu (který v té době měl přes 10GB). Takový ty­pický dotaz trval půl hodiny rach­tání disku. Takže když se ob­je­vila chyba disku a když se po týdnu ob­je­vila znovu, říkal jsem si, že to může mít něco spo­leč­ného. Možná že mělo, možná že ne, na tom ne­sejde, to mrtvé disky ne­o­živí.

Když jsem viděl že disk, který ob­sa­huje na­prosto všechno, co jsem kdy vy­tvo­řil, ne­fun­guje, srdce ve mě po­sko­čilo. Mohl bych část ob­no­vit ze záloh, které jsem do té doby ne­pra­vi­delně dělal, po­cho­pi­telně. Ale jenom si to před­stavte: všechna vaše práce je pryč, ne­ná­vratně ztra­cena v di­gi­tál­ním šumu. To člo­věka pro­bere z po­ho­dlné apatie za­tra­ceně rychle.

Začal jsem se tedy při­pra­vo­vat na Den D, který sta­tis­ticky vzato musel přijít. Vzal jsem všechny „datové“ složky, které ob­sa­hují tvorbu, data, všechno co jsem vy­tvo­řil, všechno co se nedá jed­no­duše repli­ko­vat, znova stáh­nout. Stovky gi­ga­bajtů filmů a hudby? Čert je vem, na nich ne­zá­leží.

A od té doby jsem kaž­dých ně­ko­lik dnů pro­vedl kom­pletní zálohu těch dů­le­ži­tých složek. Až do před­vče­rejška, kdy se hlavní disk de­fi­ni­tivně od­ml­čel. Nemohl jsem z něj na­bo­o­to­vat, nemohl jsem z něj číst, nemohl jsem vůbec nic.

Nej­horší nebylo vědomí, že jsem ztra­til tři (celkem ne­pro­duk­tivní) dny práce, ale to, že jsem ne­vě­děl přesně co ještě jsem ztra­til. Zá­lo­ho­val jsem všechno, co jsem uplá­cal na klá­ves­nici, ale za­po­mněl jsem na na­sta­vení pro­gramů. Takže všechny mai­lové účty, RSS feedy a zá­ložky v Opeře, ou.

Hmmm, takže by nebylo úplně moudré starý disk hned ode­psat a aspoň se ne­po­ku­sit z něj vy­do­lo­vat co se dá.

A tady začíná moje veselá ana­báze.

Na­jed­nou jsem neměl funkční po­čí­tač. Měl jsem nový 1.5TB disk (který do­ra­zil den před tím), ale na něm žádný ope­rační systém, do kte­rého bych mohl na­bo­o­to­vat a žádnou CD/DVD me­cha­niku ze které bych ho mohl na­in­sta­lo­vat. Hmmm. Za­jí­mavé. Ale vlastně Ubuntu se dá in­sta­lo­vat z flešky. Vý­borně. Na brá­chově kompu jsem si vy­tvo­řil bo­o­to­vací USB. A nic. Ne­bo­o­to­valo. Hlavně ne­zou­fat. Někde musím mít in­sta­lační CD Ubuntu. Našel jsem jenom pra­sta­rou verzi 7.10. To snad taky půjde, ne? Půjčil jsem si brá­chovu DVD me­cha­niku (jeho po­čí­tač má po jenom vý­padku proudu roz­bi­tou zá­kladní desku a fun­guje mu jenom jeden SATA/PATA ko­nek­tor, takže ji stejně nemůže po­u­ží­vat). Za­po­jil jsem me­cha­niku, vrazil tam CD a nic. Sakra. Ne­bo­o­tuje. Ok, nevadí. Stáhnu a vy­pá­lím si novou verzi 11.04. Jed­niná vy­pa­lo­vačka v domě byla na třetím po­čí­tači. Stáh­nul jsem to, vy­pá­lil, vrazil do svého stroje a nic. Zase ne­bo­o­tuje. Ok, to musí být vadná me­cha­nika, která blbě čte. Vzal jsem tedy me­cha­niku ze tře­tího po­čí­tače, při­po­jil ji ke svému stroji, vrazil tam Ububtu 11.04 a ono to bo­o­to­valo. Ale pak se to za­seklo někde v pro­cesu ini­ci­a­li­zace. Hmmm, nej­spíš špatně vy­pá­lené CD. Hlavně ne­pro­pa­dat panice. Mám ještě staré Ubuntu 7.10. Vrazil jsem ho tam a na­po­druhé jsem se na­bo­o­to­val. Skvělé. Teď to na­in­sta­lo­vat systém a pak ak­tu­a­li­zo­vat o čtyři roky vpřed. Ale tahle stará verze ne­do­ká­zala na­for­má­to­vat 1.5TB disk a hlá­sila, že má něco kolem 8500TB. Ok, takže taky nic. Re­ka­pi­tu­lace: můj po­čí­tač na­na­bo­o­tuje z USB, jedna DVD me­cha­nika je špatná, druhá sice fun­guje, ale jedna verze Ubuntu je na hovno a druhá je na nic. Ale pořád jsem ne­vy­čer­pal všechny mož­nosti: můžu zkusit vy­trh­nout svůj disk, pře­nést ho ke tře­tímu po­čí­tači a tak to zkusit znova. A taky jsem to takhle udělal. První CD stejná chyba, druhé CD stejná chyba. Pak jsem tam zkusil šoup­nout USB in­sta­lačku a ono to začalo fun­go­vat. Hurá!

Takže mám ko­nečně funkční Linux (Už jsem říkal, že hejno tuč­náků pohání všechny moje po­čí­tače od roku 2007?), mám funkční zálohu ze které můžu ob­no­vit vět­šinu věci, na kte­rých záleží a jeden smutný mrtvý disk, na kterém můžou být ještě nějaké šťav­naté bajty.

Mož­nosti jsem měl dvě:

  1. svěřit se do péče od­bor­níků, kteří by za cash disk ob­no­vili nebo
  2. svěřit se do péče in­ter­netu.

Volba dvě vy­hrála jednak proto, že jsem ne­mu­sel nikam jezdit, druhak to bylo za­darmo a třeťak jsem celkem dob­ro­družné povahy.

Po­měrně záhy jsem se do­zvě­děl, že obnova dat je se­ri­ous busi­ness a je spousta věcí, které by se mohly po­ka­zit, na­pří­klad vadný su­per­blok, vadný /etc/fstab, fy­zicky vadný disk nebo tisíc dal­ších vad­ných drob­ností. Podle mojí ama­tér­ské di­a­gnózy pod­po­řené in­ter­ne­tem to vypadá na se­lhá­va­jící disk, který má nějaké ne­či­telné sek­tory na za­čátku a ještě pár někde dál cestou a proto se tváří jako ze­snulý.

Na­štěstí se to dá léčit. Tedy s diskem se už můžu roz­lou­čit, ale data by se ještě za­chrá­nit daly. Kouz­lem dd conv=noerror if=/dev/sdb1 of=/media/data/backup.iso bs=512 jsem uložil 500GB obraz disku na jiný disk a pře­mýš­lím, že tuhle ana­bázi už asi nebudu pro­ta­ho­vat a ob­rá­tím se na od­bor­nou pomoc.

A pointa? Odteď bude cron a rsync všechno zá­lo­ho­vat každou noc.


PS: Data v cloudu že ne­mu­síte zá­lo­ho­vat? Pfffft! Měli byste, pro­tože jed­noho krás­ného dne, to všechno může mizet

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz