k47.cz    — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura | twitter FB

««« »»»

Nepochopení problému

25. 2. 2010 — k47 (CC by-nc-sa)
CC by-sa (zdroj)

Když někdo nepochopí problém, je to vždycky blbý. Když ho nepochopí soud, je zaděláno na problém.


Z poslední doby na nás přímo křičí dva rozsudky vynesené soudci, kteří nepochopili. Prvním případem je Italský soudce, který rozhodl, že dva hlavouni z Googlu půjdou za katr proto, že nezabránili, aby na Google Video bylo nahrán záznam šikany dítěte postiženého autismem. Samotnému se mi nechce věřit, co vlastně píšu, takže znova-a-pomalu: Provozovatel služby je podle italského soudu zcela zodpovědný za veškerý obsah vložený uživateli této služby a to dokonce natolik, že musí preventivně zabránit vložení jakkoli škodlivého obsahu. Je snad pošta zodpovědná za všechny doručené dopisy? Je spedice zodpovědná za všechen převážený náklad? Je Ředitelství silnic a dálnic zodpovědné za auta, která jezdí na jejich komunikacích? Ne. Tři zmíněné příklady se týkají infrastruktury, která není zodpovědná za případné nelegálno, které přes ni protéká. Všechny video-servery a mezi nimi i zmíněný Google Video patří mezi infrastrukturu internetu, jsou to jenom dráty kterými proudí naše videa. Infrastruktura nemůže být zodpovědná.

Zabránit podobným incidentům je možno jenom jediným způsobem: zavést plošnou preventivní kontrolu. Jinak to není možné. Každé video musí být před zveřejněním zkontrolováno, jestli neobsahuje něco závadného. A když ne, teprve pak může být zveřejněno v našem bezpečném a útulném internetu.

Proč? Je tohle skutečně to, co chceme? Koho a před čím vlastně italské soudy chrání? Co získáme a co ztratíme?

Rozsudek a jeho implikace nedávají smysl. Obětujeme mnoho a získáme neskutečně málo. Mnohem lepší je nabídnout více svobod s tím, že svět není dokonalý a občas budeme řešit problémy. Je to lepší, než trvat na násilném vytvoření ideálního světa a všechny možné prohřešky principiálně znemožnit. Internet nikdy nebude zcela bezpečné místo. To se nestane. Musíme jenom vytvořit rozumný kompromis, mezi tím, co obětujeme a co získáme.

Zmíněný soudce zcela nepochopil živelnou a těžko kontrolovatelnou povahu internetu.

Další věc: mě na celé příhodě mi vadí, že jde právě o kripla postiženého autismem nebo Downovým syndromem (zdroje se rozcházejí). Tohle je pěkná ukázka zneužívání jeho neblahého postavení. S šikanovaným kriplem lidi vždycky více soucítí.

Další kauzou je rozhodnutí soudu, že Rapidshare musí filtrovat knižní tituly. Několika knižním vydavatelům se podařilo získat předběžné opatření, že Rapid musí monitorovat, co se nahrává a zamezit uploadu každé ze 148 knih citovaných v žalobě. Knihy se vůbec nesmějí na jeho servery dostat. V podstatě jde o to samé v bledě modrém. Aby byly naplněny představy soudů, musí se zavést plošná kontrola a sledování a ani pak není výhra zaručena. Stačí jenom zaheslovaný archiv, co když obsahuje nějakou knihu? To nelze zjistit a Rapid si těžko může dovolit riskovat pokutu 250.000 euro. Má smazat všechny zaheslované archivy?

A zase: kdo co získá a kdo co ztratí? Několik knižních vydavatelů bude mít teoreticky o něco vyšší zisky, miliony uživatelů Rapidu a internetu vůbec budou mít na krku další problém a další omezení.

Za zmínku ještě stojí vyjádření lidí z Rapidu: „Autorské zákony byly vytvořeny pro svět fyzických produktů, kde ochrana nekoliduje s právem na soukromí miliónů lidí. Ve světě internetu takováto preventivní kontrola nahrávaných souborů vede k porušování ochrany osobních dat monitorováním soukromé komunikace lidí, kteří nebyli obviněni z provádění něčeho špatného. Je potřeba diskutovat o rovnováze mezi ochranou autorských práv a ochranou osobních dat.“

Nakonec ještě jedno nepochopení problému anonymita internetu. Autor článku vůbec netuší v čem je jádro pudla a stěžuje si na minoritní (ale otravný jev) anonymního komentování, které diskutérům dodává sílu. I když se uplatní citovaná vize Webu 3.0 a jakési elektronické občanky, internet bude pořád anonymní.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz