k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS

Konec svobodné kultury

28. 11. 2008 — k47 (CC by-nc-sa) (♪)

(Buďme mo­der­ními piráty a buďme na to hrdí!)

Ve Fran­cii prošel zákon, který umož­ňuje po­sky­to­va­te­lům in­ter­netu (ISP), od sítě od­po­jit piráty, kteří sta­hují obsah chrá­něný au­tor­ským zá­ko­nem. A do­vo­luje jim, aby to dělali zcela bez pří­tom­nosti soudů, čímž se z ISP samých stá­vají soudci, kteří si roz­ho­dují, kdo je vinen a kdo ne.

Ve Fran­cii hu­dební spo­leč­nosti ža­lo­vali open­source P2P kli­enty a sa­motný server Sour­ce­Forge, který se s nimi údajně spol­čuje v pří­pravě šíření soft­ware, jež vědomě umož­ňuje pří­stup k sou­bo­rům chrá­ně­ným au­tor­skými právy (link).

Něco se děje. O tom není sporu. Na­hrá­vací spo­leč­nosti a jiná usku­pení za­po­jená do prů­myslu pro­dá­va­jící plas­tové ko­touče, zís­ká­vají značný vliv a mají slovo při tvorbě zákonů. A možná proto při­chází konec svo­bodné kul­tury.


Sly­šíme to na každém rohu: hu­dební spo­leč­nosti žalují Iso­Hunt, žalují Pirate bay, žalují ra­pid­share, žalují You­Tube, žalují do­konce vlastní hu­dební fa­noušky. Žalují všechna místa, kde by se mohl ne­le­gálně vy­skyt­nout jejich obsah. Zatím ale nebyla podána žaloba na jeden zdroj, kde by se po­ten­ci­álně mohl vy­skyt­nout chrá­něný obsah. A tím je Google a všechny ostatní oby­čejné vy­hle­dá­vače.

Může to vy­pa­dat, jako něco na­prosto od­liš­ného, ale mezi torren­to­vými trac­kery a vy­hle­dá­vači není – z po­hledu schop­nosti dis­tri­bu­o­vat chrá­něný obsah – prak­ticky žádný rozdíl.

Na­hrá­vací spo­leč­nosti se totiž snaží plošně ža­lo­vat celé médium, snaží se zdis­kre­di­to­vat a po­hřbít celý dis­tri­buční kanál. Torrent jako takový. Chtějí, aby vůbec ne­e­xis­to­vala mož­nost něco ne­le­gálně roz­ší­řit. Nejde o to, jestli se na daných strán­kách nějaký ne­le­gální obsah vy­sky­tuje nebo ne a i kdyby tam byl, není důvod, proč zabít dané dis­tri­buční médium.

Vez­měte si jako pří­klad knihy. Ně­které z nich mohou ob­sa­ho­vat dět­skou por­no­gra­fii. Můžou. Wtz. Ale je to důvod, proč plošně za­ká­zat knihy s odů­vod­ně­ním, že mohou být no­si­te­lem něčeho špat­ného? Ne, není. Správný postup je ozna­čit škod­livé ele­menty a po­ža­do­vat jenom jejich sta­žení.

Hu­dební gi­ganti, ale toto ne­be­rou a pro­vádí plošný útok. Ar­gu­men­tují, že na daných strán­kách a sítích je možná něco špat­ného, ale ne­spe­ci­fi­kují přitom co. Oni chtějí hájit svoje zájmy a ne­hledí na ná­sledky. Oni chtějí zničit to, co jim bere zisky (i když tady je trochu pro­blém, pro­tože ne každé sta­žené album au­to­ma­ticky zna­mená, že bylo ukra­deno, pro­tože není za­ru­čeno, že by si ho pirát v pří­padě, že by neměl mož­nost si ho stáh­nout, koupil) a ne­do­chází jim, že pi­rá­tům je třeba v první řadě kon­ku­ro­vat a na­bíd­nout něco víc. To že do­chází k pi­rát­ství může také zna­me­nat, že lidé ne­chtějí ku­po­vat plas­tové ko­touče nebo sou­bory chrá­něné DRM, že chtějí něco jiného, čeho se jim ne­do­stává. Ne­chá­pou a proto si stě­žují jak jim kle­sají zisky a vy­čís­lují enormní škody způ­so­bené pi­rát­stvím. Ale ono vy­čís­lo­vání stejně spíš při­po­míná věš­tění z křiš­ťá­lové koule, pro­tože ne každé sta­žení zna­mená ztrátu jed­noho pro­deje.

Ale to jestli se systém změní, nebo bude trvat stále na sta­rých po­řád­cích je teď ve­d­lejší. Nej­větší pro­blém je, že hu­dební spo­leč­nosti chtějí zničit ná­stroj, který může slou­žit k šíření chrá­ně­ného obsahu. Dů­le­žité je slovo může. Vez­měte si ja­kou­koli novou epi­zodu ja­ké­ho­koli po­pu­lár­ního se­ri­álu a na­pište její název do Googlu. Na prvním místě nebo v nej­hor­ším pří­padě někde na první stránce bude odkaz na sta­žení. Bude tam. Zna­mená to tedy, že Google na­po­máhá šíření ne­le­gál­ního obsahu? Podle logiky hu­deb­ních spo­leč­ností zcela jistě ano.

Spo­leč­nos­tem, které ge­ne­rují zisk z ně­ja­kého obsahu (všim­něte si, že v tom slov­ním spo­jení není ani zmínka o hudbě, filmu nebo nedej bože kul­tuře), jde o kom­pletní vy­hla­zení pirátů, pro­tože v jejich před­sta­vách si pak budou všichni ku­po­vat jejich obsah, na který oni budou mít vý­hradní práva až do sko­nání věků. Zní to skoro lo­gicky, ale na druhou stranu to mění svo­bod­nou kul­turu na kul­turu ome­zení, kdy ne­mů­žeme jed­no­duše sou­čas­nou kul­turu pře­tvá­řet a dál roz­ví­jet. Tento proces by byl za­du­šen ab­so­lutní kon­t­ro­lou nad vy­u­ži­tím obsahu.

Jde právě o to další vy­u­žití obsahu. Pro­tože di­gi­tální šíření in­for­mací je za­lo­ženo na ko­pí­ro­vání a pro­tože ko­pí­ro­vání bitů je zcela fun­da­men­tální čin­ností, která se děje ru­tinně i při pře­hrá­vání, staví to celé toto od­větví do špat­ného světla. Sa­mo­volně vzni­kají kopie a jednu věc je možné ne­o­me­zeně šířit a repli­ko­vat, jsou zde snahy toto omezit. U kla­sic­kých médií se nikdo ne­za­jí­mal, co s knihou děláte poté, co si jí kou­píte. Nikoho ne­za­jí­malo jestli jí půj­číte ka­ma­rá­dovi, někomu dáte nebo si jí sto­krát pře­čtete. Nebylo to dů­le­žité. Kniha nešla snadno o ko­pí­ro­vat a dis­tri­bu­o­vat. Ale to ne­platí u di­gi­tál­ních médií. Půjčím to ka­ma­rá­dovi, ten si udělá kopii, dám to dál, ale mě zů­stane na disku pů­vodní kopie. Všechno je to o ne­o­me­ze­ném a snad­ném ko­pí­ro­vání. A pro­tože každé po­u­žití di­gi­tál­ního média je v pod­statě zločin (vzniká kopie), je zde snaha toto omezit. Pře­stá­vají se pro­dá­vat ne­o­me­zená práva na uží­vání (jako v pří­padě knih), ale časově nebo místně ome­zená práva (hudba s DRM, která jde pře­hrát jenom někde). A chtějí do­hlí­žet, co se s jejich ob­sa­hem bude dít i dál. A můžou. Pro­tože díky ko­pí­ro­vací povaze di­gi­tál­ního světa se ome­zuje, jak se dané dílo bude vy­u­ží­vat. A pak si ne­bu­dete ku­po­vat knihu, ale právo na vy­u­žití daného obsahu pro danou osobu po daný čas a daný počet po­u­žití.

A tohle má ke svo­bodné kul­tuře na míle daleko. Svo­bodná kul­tura spo­čívá v roz­ví­jení mi­nu­losti, sta­vění na jejím odkazu. Něco si vezmu a pře­tvo­řím to. Ale sou­časná kul­tura smě­řuje k tomu, že dílo bude ab­so­lutně chrá­něno au­tor­ským zá­ko­nem po ne­ko­nečně dlou­hou dobu a proto bude pro tento tvůrčí vývoj zcela ne­do­stupné. Když by se tak stalo, ztra­tíme ne­sku­tečně mnoho.

Je za­jí­mavé, že to byli právě piráti, kteří se v dobách, kdy se měnila tech­no­lo­gie, pro­vi­nili proti starým po­řád­kům a vy­tvo­řili po­řádky úplně nové. A přesně to se děje i teď. Mění se tech­no­lo­gie. Zcela se změ­nily mož­nosti dis­tri­buce obsahu, ale sku­piny hájící staré uspo­řá­dání světa, se snaží všechny tyto snahy zvrá­tit a zůstat ve svých svě­tech. Ne­chtějí pi­rá­tům kon­ku­ro­vat, chtějí je zničit. A to je škoda, pro­tože v sou­čas­nosti by mohl být vývoj kul­tury dra­ma­tický, zbě­silý, prak­ticky oka­mžitý.

Pa­ra­lela se si­tu­ací po­psa­nou o pár řádků výš je zcela zřejmá.

Po­cho­pi­telně pi­rát­ství obecně ne­schva­luji. Každý autor by měl být od­mě­něn za svojí práci a nikdo by si tuto práci neměl při­vlast­nit bez jeho svo­lení. Ale na druhou stranu roz­li­šuji mezi dvěma druhy pi­rát­stvím: dobrým a špat­ným.

Špatné pi­rát­ství je to kla­sické kra­dení cizí práce: sta­ho­vání filmů, hudby a soft­ware.

Na­proti tomu dobré pi­rát­ství je vrt­kavý pojem. Ne­o­zna­čuji tak prosté ne­le­gální při­vlast­nění obsahu. Jde o to, že pů­vodní dílo je něčím obo­ha­ceno, pře­tvo­řeno, do­pl­něno. I prosté na­psání re­cenze nebo do­po­ru­čení známým něco vrací zpátky. Ale ani to po­cho­pi­telně ne­o­spra­ve­dlní krádež. Z dob­rého pi­rát­ství můžou vzejít za­jí­mavé a ne­ob­vyklé nápady, nové trendy.

Ale přesto se tady rýsuje nová svo­bodná kul­tura.

Na světe exis­tují tisíce autorů, kteří tvoří za­jí­mavé a po­zo­ru­hodné věci, které by si za­slou­žili po­zor­nost, ale oni ji ne­zís­kají, pro­tože o nich nikdo neví. Cory Doc­to­row řekl, že pro autora je nej­vět­ším pro­blé­mem jeho ne­zná­most, nikoli pi­rát­ství. Což je pravda. Kdo s tím ne­sou­hlasí, za­jděte na Ja­mendo a určitě za čas na­jdete ně­ko­lik za­jí­ma­vých hu­deb­níků nebo kapel o kte­rých jste jak­tě­živi nesly­šeli.

A toto je vý­borný základ na kterém lze vy­bu­do­vat svo­bod­nou kul­turu. Aby autoři za­u­jali uvol­ňují svoje alba pod růz­nými va­ri­a­cemi li­cence Cre­a­tive Com­mons, jejíž va­ri­anta by-nc-sa umož­ňuje další pu­b­li­ko­vání a změnu díla za pod­mí­nek, že bude šířeno ne­ko­merčně, pod stej­nou li­cencí a bude zmíněn autor. Což je ro­zumný kom­pro­mis mezi právy autorů a mož­nostmi vy­u­žití ko­mu­ni­tou.

A navíc: Iso­Hunt, ten ne­ná­vi­děný zlo­či­necký torren­tový trac­ker se s Ja­men­dem dohodl, že všechna alba bude dis­tri­bu­o­vat pomocí torrenů. Kruh se uza­vírá a z těch zlých se stá­vají ši­ři­telé nové kul­tury, která je volně a snadno ko­pí­ro­va­telná, sdí­li­telná, mě­ni­telná a může se dále vy­ví­jet.

A ještě jedna otázka na závěr: há­dejte, které hu­dební sou­bory budou (za před­po­kladu, že vydrží jejich fy­zické nosiče) či­telné za pa­de­sát sto let? Ty s DRM nebo ty bez něj? Od­po­věď je jasná. Z dlou­ho­do­bého hle­diska je chrá­něná kul­tura kul­tu­rou mrtvou.

lin­kowacz:

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz