k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Infarkt v sedmadvaceti

24. 8. 2015 — k47 (CC by-nc-sa)
CC by

Co udě­láte, když vás začne bolet u srdce na levé straně hrud­níku?

Pokud pa­t­říte mezi ro­zumné lidi, za­jdete si ne­pro­dleně k dok­to­rovi, abyste hned viděli na čem jste. Jde přece jenom o po­ten­ci­álně vážnou věc, kterou je třeba utnout v zá­rodku.

Já na to ale šel jinak. Začal jsem tím, že jsem skoro půl roku ne­dě­lal nic a teprve potom jsem se ukázal u dok­tora. Celé ty měsíce jsem přitom byl na­prosto jasně pře­svěd­čen, že je po mě, že jsem od­sou­zen k záhubě, že je to in­farkt, ra­ko­vina nebo nej­lépe obojí na­jed­nou a že za týden musí být po mě. Přesto jsem ne­u­dě­lal nic, co by mohlo vést k di­a­gnóze. Jenom jsem čekal něž si pro mě přijde. Proč? Proč ne!


K dok­to­rovi jsem se od­hod­lal až někdy v červnu, bez po­chyb­ností nebo obav. Do konce týdne do­za­jista sejdu na in­farkt, tak proč se stra­cho­vat. Hodinu jsem seděl v če­kárně a do­čí­tal Oka­sa­kiho Purely Functi­o­nal Data Structu­res (brzo o tom něco napíšu na funk­ci­o­nálně.cz) a po krátké ná­vštěvě jsem byl zaslán na rent­gen hrud­níku a rozbor krve a moči. To zní jako ro­zumný plán. Když ne­po­čí­tám ob­časné ná­ra­zové ná­vštěvy or­to­pe­die s růz­nými akut­ními bo­lestmi a psy­chi­atrie, nebyl jsem u žád­ného lé­kař­ského pro­fe­si­o­nála do té doby, co jsem v prachu cesty za­ne­chal svojí dět­skou dok­torku. U žád­ného z nich jsem nebyl ani za­psaný. Nikdy to nebylo po­třeba. Z toho důvodu mi po­řádné vy­šet­ření při­pa­dalo jako správná věc po téměř dekádě strá­vené mimo lé­kař­ský dozor. Jen ať mají co napsat na zprávu o mém úmrtí.

Když jsem byl u dok­tora o ně­ko­lik dnů poz­ději po všech po­ža­do­va­ných vy­šet­ře­ních, v če­kárně jsem četl Gra­e­be­rovy Frag­menty anar­chis­tické an­tro­po­lo­gie (letmo zmí­něné minule) – ma­ličký pam­flet o stovce stran, který měl na pře­balu černou lebku. Přesto jsem se příliš ne­stra­cho­val oka­mžiku pravdy. Byl jsem už předem za­tra­cený, od­sou­zený k záhubě a proto je­di­ným pří­pust­ným po­ci­tem byl lehký nádech ironie. Někdo se ner­vuje ně­ko­lik dní před každým dnem D – ať už jde o zkoušku, novou práci nebo něco jinak dů­le­ži­tého, já všechny svoje obavy vtěs­nám do pěti minut in­ter­ního kví­lení před oka­mži­kem pravdy.

Fronta se po­hnula jako když se utrhne tající le­do­vec a já na­jed­nou seděl v or­di­naci dok­tora, který kdysi býval vo­jen­ským me­di­kem. Po­dí­val se do mojí složky, po­lo­hla­sem si pře­četl di­a­gnózu za­sla­nou ope­rá­tory rent­genu a krev­ních roz­borů a vynesl roz­su­dek: Jste téměř zcela zdravý. A co ta bolest u srdce? Prý nic, prý nějaká pr­ko­tina s páteří.

Takže asi tak.

Jak jsem se poz­ději do­zvě­děl, exis­tují určité cho­roby jako na­pří­klad Cos­to­chon­dri­tida nebo Ti­e­t­zův syn­drom, což jsou záněty, které ačkoli jsou zcela ne­škodné, mají symptomy, které jsou k ne­ro­ze­znání od sympto­myů in­farktu. Celá tahle půlroční in­fark­tová epi­zoda skon­čila, když jsem si vzal jednu pi­lulku ibupro­fenu. Jedna oran­žová bestie a bolest zmi­zela jako ranní rosa na slunci.

Takže asi tak.


PS#1: Ibupro­fen patří do ka­te­go­rie léků ozna­čo­va­ných NASAID neboli non­ste­ro­i­dal anti-in­fla­m­ma­tory drug a právě anti-in­fla­ma­tory zna­mená pro­ti­zá­nět­livý.

PS#2: Tohle všechno bylo nej­spíš způ­so­beno ex­ce­siv­ním kli­ko­vá­ním, se kterým jsem začal v roce 2013. Kdo by to byl čekal, že 75000 kliků bude mít nějaké ne­blahé ná­sledky.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz