Dvě nejdůležitější fotografie v historii lidstva

Na světě existují dvě fotografie, ze kterých je jasně patrné naše místo ve vesmíru.

První z nich je Pale blue dot – bleděmodrá tečka, která zachycuje Zemi jako smítko na zrnité fotografii, bod ztracený v prázdnotě kosmu – kterou roku 1990 pořídila sonda Voyager 1, když se na okraji sluneční soustavy naposledy ohlédla zpět za domovskou planetou.

Carl Sagan vysvětlil hlubší význam této fotografie:

From this distant vantage point, the Earth might not seem of particular interest. But for us, it's different. Look again at that dot. That's here, that's home, that's us. On it everyone you love, everyone you know, everyone you ever heard of, every human being who ever was, lived out their lives. The aggregate of our joy and suffering, thousands of confident religions, ideologies, and economic doctrines, every hunter and forager, every hero and coward, every creator and destroyer of civilization, every king and peasant, every young couple in love, every mother and father, hopeful child, inventor and explorer, every teacher of morals, every corrupt politician, every „superstar,“ every „supreme leader,“ every saint and sinner in the history of our species lived there – on a mote of dust suspended in a sunbeam.

The Earth is a very small stage in a vast cosmic arena. Think of the rivers of blood spilled by all those generals and emperors so that, in glory and triumph, they could become the momentary masters of a fraction of a dot. Think of the endless cruelties visited by the inhabitants of one corner of this pixel on the scarcely distinguishable inhabitants of some other corner, how frequent their misunderstandings, how eager they are to kill one another, how fervent their hatreds.

Our posturings, our imagined self-importance, the delusion that we have some privileged position in the Universe, are challenged by this point of pale light. Our planet is a lonely speck in the great enveloping cosmic dark. In our obscurity, in all this vastness, there is no hint that help will come from elsewhere to save us from ourselves.

The Earth is the only world known so far to harbor life. There is nowhere else, at least in the near future, to which our species could migrate. Visit, yes. Settle, not yet. Like it or not, for the moment the Earth is where we make our stand.

It has been said that astronomy is a humbling and character-building experience. There is perhaps no better demonstration of the folly of human conceits than this distant image of our tiny world. To me, it underscores our responsibility to deal more kindly with one another, and to preserve and cherish the pale blue dot, the only home we've ever known.

Druhou zásadní fotografií je Hubble Ultra Deep Field – pohled do hlubin vesmíru, který je zároveň pohledem proti proudu času.

Zachycuje miniaturní kousek oblohy velký asi jako desetina měsíčního úplňku, který se na první pohled zdá prázdný, ale přesto v něm září deset tisíce galaxií různých velikostí, tvarů, barev i stáří. A i tato miriáda vesmírných ostrovů je jen malou částí ze sta miliard galaxií v celém vesmíru, z nichž v každé září miliardy hvězd, kolem kterých obíhají miliardy Zemí. A my žijeme na jedné z nich, na jedné z mnoha bledě modrých teček, nepatrných smítkách mezihvězdného prachu ztracených v prázdnotě.

Nechce se mi věřit, že i přesto někdo chce tvrdit, že nějaká vyšší bytost tohle všechno stvořila jenom pro nás, že jsme záměr těchto plánů, že jsme důležití? Vesmír tu není pro nás, neví o nás a nevšimne si když zmizíme.