povídky foto kultura ostatní stripy
facebook twitter
ASCII blog doomsday party

k47.cz

14. 10. 2011

Dear Ubuntu 11.10, fuck you!


CC by-sa (zdroj)

Asi takhle: už od roku 2007, kdy jsem se prvně zapletl s Linuxem, jsem pravidelně aktualizoval svoje Ubuntu na nejnovější verzi jakmile byla k dispozici. Někdy jsem přecházel na betaverzi a když jsem se cítil obzvláště dobrodružně tak rovnou na alfaverzi. A vždycky to byl celkem bezbolestný proces. Nikdy jsem počítač kompletně nepřeinstaloval, vždycky to byla jenom aktualizace. Takhle jsem nepřerušeně proplouval verzemi na svém notebooku až do okamžiku, kdy se stal nepojízdným. Pak následovala nová série na mém desktopu, která skončila, když mi umřel disk plný obskurní pornografie. Na nový disk jsem po mnoha hodinách utrpení nainstaloval Ubuntu 11.04 a to mi vydrželo do dneška, kdy vyšla nová verze 11.10 s kódovým označením Onanující Ocelot (nebo něco na ten způsob).

Bohužel se celá operace neobešla bez problémů.


Aktualizaci jsem nechal běžet přes noc, protože musí stáhnout přes giga balíků a pak je jeden po druhém aktualizovat a to prostě nějakou dobu trvá. Ráno jsem se probudil a počítač zaseklý. Ale naštěstí není nic, co by jeden dobře mířený restart nedokázal vyřešit. Počítač začal bootovat, ale někde v polovině se zastavil a nechtěl se hnout dál. Pokus číslo dvě. Zase nic. Neztrácet paniku, něco podobného se mi už stalo při předchozích upgadech. Stačí nabootovat do nouzového režimu a popošťouchnout nedokončenou instalaci příkazem dpkg něco něco a pak už bude všechno v pořádku.

Nebylo.

Dobrá zpráva byla, že jsem aspoň nabootoval. Ta špatná, že jsem se ocitl v prostředí Unity v rozlišení 1024x768. FML.

Stačil jeden skok na internety abych zjistil, jak se Unity zbavit a jaký balík nainstalovat, abych dostal svoje staré dobré Gnome 2, které jsem si přizpůsobil, zvykl si na něj a ktré dokonale fungovalo. Pak už jenom stačilo nastartovat do "Gnome Classic" a být jako doma. Ale počkat! Tady něco nesedí, tohle není Gnome 2. Tohle je nějakej zmetek.

Na internetech jsem se dočetl, že nové Ubuntu do budoucna počítá už jenom s prostředím Unity. Pro staromilce, kteří nemají rádi gigantické ikony nabízí něco jako Gnome 3, které se snaží vypadat jako G2, ale chová se divně a nijak nejde přizpůsobit a je Canonicalem považováno za slepou větev vývoje, která bude z další verze Ubuntu odstraněna. Takže mi zůstaly na výběr dvě možnosti: buď Unity, které nechci nebo tu druhou variantu, kterou jednak nechci a druhak je jenom dočasná a bude nahrazena Unity, které nechci.

Z bláta do louže.

Zpátky k rozlišení. Normální cestou nešlo nastavit nic vyššího než těch nešťastných 1024x768. Kromě toho jsem ještě měl na výběr exkluzivních 800x600 nebo zcela luxusních 640x480. Nejspíš nějaký závan z devadesátých let. Z internetů jsem vytřískal nějakou tu konzolovou magii, která měla pomoct. Nepomohla. A pak mě napadlo, jestli není problém v ovladačích grafické karty. A přesně tady byl zakopaný pes. Ubuntu totiž při aktualizaci smazalo moje dokonale fungující ovladače od Nvidie a nahradilo je open-source variantou, která stála za hovno. Menu -> klik -> Nastavení -> klik -> Dodatečné ovladače -> klik, klik, klik, restart a tadá, najednou mám na obrazovce tolik pixelů, že nevím co s nimi.

A hádanku Unity/Gnome jsem vyřešil šalamounsky: Na obě prostředí jsem se vysral a nainstaloval Xfce, které se chová a vypadá tak, jak jsem si představoval.

... a pak žili šťastně až do smrti. Konec.


«« 18. 10. 2011 DRM musí být zakázáno, protože je jedovaté
»» 12. 10. 2011 A víte co?

příbuzné články:
Operace DELETE FUCKING EVERYTHING
Screenshoty desktopů
Budoucnost je krásná, ale...
Místo, kam disky odcházejí umřít
Přechod na betu Ubuntu 9.04 Jaunty Jackalope