k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Dear Ubuntu 11.10, fuck you!

14. 10. 2011 — k47 (CC by-sa) (♪)
CC by-sa (zdroj)

Asi takhle: už od roku 2007, kdy jsem se prvně za­pletl s Li­nu­xem, jsem pra­vi­delně ak­tu­a­li­zo­val svoje Ubuntu na nej­no­vější verzi jakmile byla k dis­po­zici. Někdy jsem pře­chá­zel na be­ta­verzi a když jsem se cítil ob­zvláště dob­ro­družně tak rovnou na al­fa­verzi. A vždycky to byl celkem bezbo­lestný proces. Nikdy jsem po­čí­tač kom­pletně ne­pře­in­sta­lo­val, vždycky to byla jenom ak­tu­a­li­zace. Takhle jsem ne­pře­ru­šeně pro­plou­val ver­zemi na svém no­te­booku až do oka­mžiku, kdy se stal ne­po­jízd­ným. Pak ná­sle­do­vala nová série na mém desktopu, která skon­čila, když mi umřel disk plný ob­skurní por­no­gra­fie. Na nový disk jsem po mnoha ho­di­nách utr­pení na­in­sta­lo­val Ubuntu 11.04 a to mi vy­dr­želo do dneška, kdy vyšla nová verze 11.10 s kó­do­vým ozna­če­ním Ona­nu­jící Ocelot (nebo něco na ten způsob).

Bo­hu­žel se celá ope­race ne­o­be­šla bez pro­blémů.


Ak­tu­a­li­zaci jsem nechal běžet přes noc, pro­tože musí stáh­nout přes giga balíků a pak je jeden po druhém ak­tu­a­li­zo­vat a to prostě ně­ja­kou dobu trvá. Ráno jsem se pro­bu­dil a po­čí­tač za­seklý. Ale na­štěstí není nic, co by jeden dobře mířený re­start ne­do­ká­zal vy­ře­šit. Po­čí­tač začal bo­o­to­vat, ale někde v po­lo­vině se za­sta­vil a ne­chtěl se hnout dál. Pokus číslo dvě. Zase nic. Ne­ztrá­cet paniku, něco po­dob­ného se mi už stalo při před­cho­zích up­ga­dech. Stačí na­bo­o­to­vat do nou­zo­vého režimu a po­poš­ťouch­nout ne­do­kon­če­nou in­sta­laci pří­ka­zem dpkg něco něco a pak už bude všechno v po­řádku.

Nebylo.

Dobrá zpráva byla, že jsem aspoň na­bo­o­to­val. Ta špatná, že jsem se ocitl v pro­středí Unity v roz­li­šení 1024x768. FML.

Stačil jeden skok na in­ter­nety abych zjis­til, jak se Unity zbavit a jaký balík na­in­sta­lo­vat, abych dostal svoje staré dobré Gnome 2, které jsem si při­způ­so­bil, zvykl si na něj a ktré do­ko­nale fun­go­valo. Pak už jenom sta­čilo na­star­to­vat do „Gnome Clas­sic“ a být jako doma. Ale počkat! Tady něco nesedí, tohle není Gnome 2. Tohle je ně­ja­kej zmetek.

Na in­ter­ne­tech jsem se dočetl, že nové Ubuntu do bu­doucna počítá už jenom s pro­stře­dím Unity. Pro sta­ro­milce, kteří nemají rádi gi­gan­tické ikony nabízí něco jako Gnome 3, které se snaží vy­pa­dat jako G2, ale chová se divně a nijak nejde při­způ­so­bit a je Ca­no­ni­ca­lem po­va­žo­váno za slepou větev vývoje, která bude z další verze Ubuntu od­stra­něna. Takže mi zů­staly na výběr dvě mož­nosti: buď Unity, které nechci nebo tu druhou va­ri­antu, kterou jednak nechci a druhak je jenom do­časná a bude na­hra­zena Unity, které nechci.

Z bláta do louže.

Zpátky k roz­li­šení. Nor­mální cestou nešlo na­sta­vit nic vyš­šího než těch ne­šťast­ných 1024x768. Kromě toho jsem ještě měl na výběr ex­klu­ziv­ních 800x600 nebo zcela lu­xus­ních 640x480. Nej­spíš nějaký závan z de­va­de­sá­tých let. Z in­ter­netů jsem vy­třís­kal ně­ja­kou tu kon­zo­lo­vou magii, která měla pomoct. Ne­po­mohla. A pak mě na­padlo, jestli není pro­blém v ovla­da­čích gra­fické karty. A přesně tady byl za­ko­paný pes. Ubuntu totiž při ak­tu­a­li­zaci sma­zalo moje do­ko­nale fun­gu­jící ovla­dače od Nvidie a na­hra­dilo je open-source va­ri­an­tou, která stála za hovno. Menu → klik → Na­sta­vení → klik → Do­da­tečné ovla­dače → klik, klik, klik, re­start a tadá, na­jed­nou mám na ob­ra­zovce tolik pixelů, že nevím co s nimi.

A há­danku Unity/Gnome jsem vy­ře­šil ša­la­moun­sky: Na obě pro­středí jsem se vysral a na­in­sta­lo­val Xfce, které se chová a vypadá tak, jak jsem si před­sta­vo­val.

… a pak žili šťastně až do smrti. Konec.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz