Budoucnost je krásná, ale...
Vždycky když čtu nějaký prorocký článek o budoucnosti počítačů (jako např.), tak se mi začne dělat mdlo. Ne že bych nové & moderní technologie & postupy® z principu zatracoval, ale byl bych rád, kdybychom znali všechny jejich důsledky, než se jim plně vydáme a pospas.
Shrnutí oněch prorockých článků je většinou následující: všechna vaše data budou v cloudu, s cloudem se bude všechno synchronizovat, možnost uložit soubor lokálně nebude existovat, protože místní souborový systém bude jenom glorifikovaná cache.
S vysvětlením proč to tak pravděpodobně nebudě, musím začít stručnou historií výpočetní techniky:
- nejdřív tu byly sálové počítače, které byly příliš velké a příliš pomalé
- miniaturizace postupovala a přišly terminály – otroci centralizovaného modelu
- pak nastalo propojování těchto velkých počítačů
- potom přišly osobní počítače a najednou měl každý superhrdinské superschopnosti
- dalším krokem byl internet, který propojil všechno se vším
- a v současnosti se ženeme vstříc cloudu – centrálnímu mozku lidstva, ke kterému bude všechno připojené
Všimli jste si, že se věci opakují? Centralizovaný model jsme už měli a dávno jsme ho opustili kvůli něčemu lepšímu, ale v současnosti se k němu zase ve velkém měřítku vracíme. Otázka tedy zní: Představuje centralizovaný cloud poslení fázi vývoje? Těžko. Musíme vzít v potaz, že počítače od svého vzniku neustále zrychlují a zvětšují svojí kapacitu stabilním tempem Moorova zákona a tento trend bude pokračovat až do skonání světa. Pokud tedy počítače budou zrychlovat k nekonečnu, je tady nějaká principiální potřeba pro centrální zdroj pravdy v podobě cloudových datacenter? Pravděpodobně ne.
Takže jestliže cloud není konec, musíme se ptát, co přijde po něm?
Odpověď najdeme v historii, která se pohybuje ve vlnách. Nejdřív tu byla centralizace, pak přišla decentralizace jménem internet a teď vplouváme do éry cloudu, která představuje centralizaci na mnohem vyšší úrovni. Pak musí logicky přijít pravý opak.
Po době cloudu bude následovat éra peer-to-peer, kdy všechno bude propojené se vším – každé koncové zařízení se všemi ostatními, nebude žádná velká potřeba pro obří datacentra, která servírují všechny informace do hloupých osobních počítačů a mobilních zařízení, ale všechny přístroje připojené k síti budou mít stejné postavení. Bude platit jednoduchá digitální ekonomika založená na principu: čím víc poskytuji, tím víc mi ostatní nabízejí; která bude zabudovaná přímo do p2p protokolů.
Stěžejní vlastností p2p sítí je jejich odolnost – pokud je síť skutečně plně decentralizovaná, není možné ji nijak zničit, vyřadit z provozu, odstranit z ní část jakkoli nepohodlných informací nebo ji cenzurovat. A tenhle aspekt bude tím důležitější, čím větší část svých životů přesuneme online.
Nesmíme se začít starat o své svobody až v okamžiku, kdy o ně přijdeme.
Další důležitou vlastností p2p sítí je jejich synergický efekt, tj. síť pracuje tím lépe, čím více má účastníků. Ale proto, aby fungovaly dobře je potřeba, aby poměr rychlostí uploadu a downloadu byl vyrovnaný. Současné ADSL přípojky jsou stavěné pro konzumování obsahu, nikoli pro nepřetržitou obousměrnou komunikaci.
Předzvěstí věcí budoucích může být distribuované p2p úložiště souborů Wuala. Vaše data nahraná do Wualy jsou uložená doslova na stovkách osobních počítačů po celém světě, které se různě zapínají a vypínají, ale data jsou přesto vždycky dostupná. Navíc je použita silná kryptografie a soukromé soubory může přečíst jenom jejich vlastník.
Mezi dalšími ukazateli blížící se vlny patří pochopitelně BitTorrent – způsob, jak sdílet přenosové pásmo, Seti@Home pro sdílení výpočetního výkonu a BitCoint – decentralizovaná digitální anonymní měna. Jak je vidět, samostatné sdílení všech hlavních zdrojů už funguje, teď je potřeba udělat další krok a vytvořit nové p2p služby, které nahradí současná centralizovaná řešení. Představte si distribuované weby, sociální sítě, fóra, galerie, imageboardy, všechno co si račte přát. Každý divák se automaticky stává součástí sítě a poskytuje stažený obsah dalším účastníků. Představte si weby, které nejsou nikde hostované, žijí všude a zároveň nikde. Jak chcete takovouhle hydru zabít? Nijak.
Nebo si představte sociální síť, která by běžela jenom v cache prohlížečů, bez jakéhokoli centrálního bodu, všechna data by byla pomíjivá a distribuovala by se z jednoho počítače na druhý, bez potřeby nějakého datacentra. Datová pomíjivost by měla jeden zajímavý důsledek (kromě těch výše zmíněných): síť by pomalu zapomínala stará data, na která se nikdo už dlouho nepodíval (stejně jako např. síť FreeNet), což nutně nemusí být špatná vlastnost. Může to zmírnit jeden z principiálních neduhů internetu: jeho absolutnost. Cokoli dá člověk na internet, to tu zůstává napořád, (a hlavně v socnetech) pevně spjato s jeho identitou. Člověk pak nemůže uniknout vlastní minulosti a distancovat se od dávných chyb. Ale kdyby bylo v samé podstatě sítě pomalu zapomínat nedůležité, byl by tenhle problém o něco menší.
Cloud? Ne děkuji…
Cloud je sám o sobě matoucí pojem. Když řeknu, že mám data v cloudu, vypadá to, jako kdyby byly všude, jako kdyby byly rozprášené po celém internetu, ale opak je pravdou: jsou soustředěna v jenom konkrétním datacentru jedné z několika málo společností. Co by se jenom mohlo pokazit?
Představte si, že by existovala jenom jedna kopie na serverech Googlu nebo jiného oligarchy a všichni by se na ni odkazovali (jak bylo skutečně uvedeno v jedno prorockém článku s tím, že se tak zvýší efektivita komunikace). Co se stane, když soubor z jakéhokoli důvodu zmizí a všechna zařízení se sesynchronizují s cloudem a soubor zmizí i z nich? Jde o extrémní případ, ale v cloudovém světě je zneužití moci mnohem jednodušší a lákavější, právě proto, že je veškerá moc centralizovaná a stačí poslat právníky na jednu adresu.
Co když si nějaký hudební/filmová společnost usmyslí, že je potřeba projít všechny soubory všech uživatelů v cloudu, najít ty nelegální a hned všechny, kteří je nahráli/sdíleli/stáhli preventivně zažalovat. Všechna data jsou u hrstky velkých společností, které mají záznamy kdo kdy jak a proč, takže není potřeba nahánět tisíce jednotlivců, ale stačí poslat právníky na tři adresy. Ale to se ale přece nemůže stát, žejo? Co když se to stane? Ve světe cloudu je to možné.
Další věc, která mě na cloudu drásá je viditelnost dat. Svoje soukromá data vidím já a poskytovatel cloud služeb. Silnou kryptografii máme už nějakou dobu, tak proč data nejsou uložená zašifrovaná, tak abych je mohl vidět skutečně jenom já. Ale to víte, já jsem staromilec a pořád hraju na tyhlety věci jako je soukromí.
Data z cloudových služeb lze získat soudním příkazem bez vědomí uživatele i kvůli nějakému ne-tak-úplně-souvisejícímu případu, takže nikdy nemůžou být skutečně soukromá. Na druhou stranu na světě neexistuje síla, která by dokázala získat data z počítače, který stojí na mém stole a má zašifrovaný disk (tedy pokud bych náhodou nežil v Velké Británii, kde platí zákon, podle kterého musím prozradit heslo k zašifrovanému disku, aniž by to přikázal soud a dokonce ani nemusím být z ničeho podezřelý. Když odmítnu, půjdu sedět. Oh, ten Svobodný Západní Svět!).
Budoucnost zkrátka musí patřit peer-to-peer, kdy je všechno propojené se vším, všichni komunikují se všemi bez prostředníků, všichni mají kopii a všichni mají lokální historii. Internet vznikl jako decentralizovaná síť, ale v dnešní době vytrvale směřuje k centralizaci a s centralizací mnohem snadněji přijde regulace a její sestřička cenzura. Budoucnost musí být decentralizovaná, protože jedině tak bude internet mnohem odolnější a může být mnohem svobodnější.
PS: Zajímavé také je, že rychlost připojení roste mnohem pomaleji než velikost pevných disků, takže místa pro lokální kopie bude dost.
PS2: Matt Mullenweg, zakladatel Wordpressu v jednom rozhovoru řekl, že decentralizace je nevyhnutelná:
In the short term, we can be seduced by things that are open enough.