k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Budoucnost je krásná, ale...

19. 9. 2011 — k47 (CC by-nc-sa) (♪)
CC by-nc (via)

Vždycky když čtu nějaký pro­rocký článek o bu­douc­nosti po­čí­tačů (jako např.), tak se mi začne dělat mdlo. Ne že bych nové & mo­derní tech­no­lo­gie & po­stupy® z prin­cipu za­tra­co­val, ale byl bych rád, kdy­bychom znali všechny jejich dů­sledky, než se jim plně vydáme a pospas.


Shr­nutí oněch pro­roc­kých článků je vět­ši­nou ná­sle­du­jící: všechna vaše data budou v cloudu, s clou­dem se bude všechno syn­chro­ni­zo­vat, mož­nost uložit soubor lo­kálně nebude exis­to­vat, pro­tože místní sou­bo­rový systém bude jenom glo­ri­fi­ko­vaná cache.


S vy­svět­le­ním proč to tak prav­dě­po­dobně nebudě, musím začít struč­nou his­to­rií vý­po­četní tech­niky:

  1. nejdřív tu byly sálové po­čí­tače, které byly příliš velké a příliš pomalé
  2. mi­ni­a­tu­ri­zace po­stu­po­vala a přišly ter­mi­nály – otroci cen­t­ra­li­zo­va­ného modelu
  3. pak na­stalo pro­po­jo­vání těchto vel­kých po­čí­tačů
  4. potom přišly osobní po­čí­tače a na­jed­nou měl každý su­per­hr­din­ské su­per­schop­nosti
  5. dalším krokem byl in­ter­net, který pro­po­jil všechno se vším
  6. a v sou­čas­nosti se ženeme vstříc cloudu – cen­t­rál­nímu mozku lid­stva, ke kte­rému bude všechno při­po­jené

Všimli jste si, že se věci opa­kují? Cen­t­ra­li­zo­vaný model jsme už měli a dávno jsme ho opus­tili kvůli něčemu lep­šímu, ale v sou­čas­nosti se k němu zase ve velkém mě­řítku vra­címe. Otázka tedy zní: Před­sta­vuje cen­t­ra­li­zo­vaný cloud po­s­lení fázi vývoje? Těžko. Musíme vzít v potaz, že po­čí­tače od svého vzniku ne­u­stále zrych­lují a zvět­šují svojí ka­pa­citu sta­bil­ním tempem Mo­o­rova zákona a tento trend bude po­kra­čo­vat až do sko­nání světa. Pokud tedy po­čí­tače budou zrych­lo­vat k ne­ko­nečnu, je tady nějaká prin­ci­pi­ální po­třeba pro cen­t­rální zdroj pravdy v podobě clou­do­vých da­ta­cen­ter? Prav­dě­po­dobně ne.

Takže jestliže cloud není konec, musíme se ptát, co přijde po něm?

Od­po­věď na­jdeme v his­to­rii, která se po­hy­buje ve vlnách. Nejdřív tu byla cen­t­ra­li­zace, pak přišla de­cen­t­ra­li­zace jménem in­ter­net a teď vplou­váme do éry cloudu, která před­sta­vuje cen­t­ra­li­zaci na mnohem vyšší úrovni. Pak musí lo­gicky přijít pravý opak.

Po době cloudu bude ná­sle­do­vat éra peer-to-peer, kdy všechno bude pro­po­jené se vším – každé kon­cové za­ří­zení se všemi ostat­ními, nebude žádná velká po­třeba pro obří da­ta­cen­tra, která ser­ví­rují všechny in­for­mace do hloupých osob­ních po­čí­tačů a mo­bil­ních za­ří­zení, ale všechny pří­stroje při­po­jené k síti budou mít stejné po­sta­vení. Bude platit jed­no­du­chá di­gi­tální eko­no­mika za­lo­žená na prin­cipu: čím víc po­sky­tuji, tím víc mi ostatní na­bí­zejí; která bude za­bu­do­vaná přímo do p2p pro­to­kolů.


Stě­žejní vlast­ností p2p sítí je jejich odol­nost – pokud je síť sku­tečně plně de­cen­t­ra­li­zo­vaná, není možné ji nijak zničit, vy­řa­dit z pro­vozu, od­stra­nit z ní část jak­koli ne­po­ho­dl­ných in­for­mací nebo ji cen­zu­ro­vat. A tenhle aspekt bude tím dů­le­ži­tější, čím větší část svých životů pře­su­neme online.

Ne­smíme se začít starat o své svo­body až v oka­mžiku, kdy o ně při­jdeme.

Další dů­le­ži­tou vlast­ností p2p sítí je jejich sy­ner­gický efekt, tj. síť pra­cuje tím lépe, čím více má účast­níků. Ale proto, aby fun­go­valy dobře je po­třeba, aby poměr rych­lostí uplo­adu a down­lo­adu byl vy­rov­naný. Sou­časné ADSL pří­pojky jsou sta­věné pro kon­zu­mo­vání obsahu, nikoli pro ne­pře­tr­ži­tou obou­směr­nou ko­mu­ni­kaci.

Před­zvěstí věcí bu­dou­cích může být dis­tri­bu­o­vané p2p úlo­žiště sou­borů Wuala. Vaše data na­hraná do Wualy jsou ulo­žená do­slova na stov­kách osob­ních po­čí­tačů po celém světě, které se různě za­pí­nají a vy­pí­nají, ale data jsou přesto vždycky do­stupná. Navíc je po­u­žita silná kryp­to­gra­fie a sou­kromé sou­bory může pře­číst jenom jejich vlast­ník.

Mezi dal­šími uka­za­teli blí­žící se vlny patří po­cho­pi­telně Bit­Torrent – způsob, jak sdílet pře­no­sové pásmo, Seti@Home pro sdí­lení vý­po­čet­ního výkonu a Bit­Coint – de­cen­t­ra­li­zo­vaná di­gi­tální ano­nymní měna. Jak je vidět, sa­mo­statné sdí­lení všech hlav­ních zdrojů už fun­guje, teď je po­třeba udělat další krok a vy­tvo­řit nové p2p služby, které na­hradí sou­časná cen­t­ra­li­zo­vaná řešení. Před­stavte si dis­tri­bu­o­vané weby, so­ci­ální sítě, fóra, ga­le­rie, image­bo­ardy, všechno co si račte přát. Každý divák se au­to­ma­ticky stává sou­částí sítě a po­sky­tuje sta­žený obsah dalším účast­níků. Před­stavte si weby, které nejsou nikde hos­to­vané, žijí všude a zá­ro­veň nikde. Jak chcete ta­ko­vou­hle hydru zabít? Nijak.

Nebo si před­stavte so­ci­ální síť, která by běžela jenom v cache pro­hlí­žečů, bez ja­ké­ho­koli cen­t­rál­ního bodu, všechna data by byla po­mí­jivá a dis­tri­bu­o­vala by se z jed­noho po­čí­tače na druhý, bez po­třeby ně­ja­kého da­ta­cen­tra. Datová po­mí­ji­vost by měla jeden za­jí­mavý dů­sle­dek (kromě těch výše zmí­ně­ných): síť by pomalu za­po­mí­nala stará data, na která se nikdo už dlouho ne­po­dí­val (stejně jako např. síť Fre­e­Net), což nutně nemusí být špatná vlast­nost. Může to zmír­nit jeden z prin­ci­pi­ál­ních neduhů in­ter­netu: jeho ab­so­lut­nost. Cokoli dá člověk na in­ter­net, to tu zů­stává na­po­řád, (a hlavně v soc­ne­tech) pevně spjato s jeho iden­ti­tou. Člověk pak nemůže unik­nout vlastní mi­nu­losti a distan­co­vat se od dáv­ných chyb. Ale kdyby bylo v samé pod­statě sítě pomalu za­po­mí­nat ne­dů­le­žité, byl by tenhle pro­blém o něco menší.

Cloud? Ne děkuji…

Cloud je sám o sobě ma­toucí pojem. Když řeknu, že mám data v cloudu, vypadá to, jako kdyby byly všude, jako kdyby byly roz­prá­šené po celém in­ter­netu, ale opak je prav­dou: jsou sou­stře­děna v jenom kon­krét­ním da­ta­cen­tru jedné z ně­ko­lika málo spo­leč­ností. Co by se jenom mohlo po­ka­zit?

Před­stavte si, že by exis­to­vala jenom jedna kopie na ser­ve­rech Googlu nebo jiného oli­gar­chy a všichni by se na ni od­ka­zo­vali (jak bylo sku­tečně uve­deno v jedno pro­roc­kém článku s tím, že se tak zvýší efek­ti­vita ko­mu­ni­kace). Co se stane, když soubor z ja­ké­ho­koli důvodu zmizí a všechna za­ří­zení se se­syn­chro­ni­zují s clou­dem a soubor zmizí i z nich? Jde o ex­trémní případ, ale v clou­do­vém světě je zne­u­žití moci mnohem jed­no­dušší a lá­ka­vější, právě proto, že je veš­kerá moc cen­t­ra­li­zo­vaná a stačí poslat práv­níky na jednu adresu.

Co když si nějaký hu­dební/fil­mová spo­leč­nost usmyslí, že je po­třeba projít všechny sou­bory všech uži­va­telů v cloudu, najít ty ne­le­gální a hned všechny, kteří je na­hráli/sdí­leli/stáhli pre­ven­tivně za­ža­lo­vat. Všechna data jsou u hrstky vel­kých spo­leč­ností, které mají zá­znamy kdo kdy jak a proč, takže není po­třeba na­há­nět tisíce jed­not­livců, ale stačí poslat práv­níky na tři adresy. Ale to se ale přece nemůže stát, žejo? Co když se to stane? Ve světe cloudu je to možné.

Další věc, která mě na cloudu drásá je vi­di­tel­nost dat. Svoje sou­kromá data vidím já a po­sky­to­va­tel cloud služeb. Silnou kryp­to­gra­fii máme už ně­ja­kou dobu, tak proč data nejsou ulo­žená za­šif­ro­vaná, tak abych je mohl vidět sku­tečně jenom já. Ale to víte, já jsem sta­ro­mi­lec a pořád hraju na ty­hlety věci jako je sou­kromí.

Data z clou­do­vých služeb lze získat soud­ním pří­ka­zem bez vědomí uži­va­tele i kvůli ně­ja­kému ne-tak-úplně-sou­vi­se­jí­címu pří­padu, takže nikdy ne­mů­žou být sku­tečně sou­kromá. Na druhou stranu na světě ne­e­xis­tuje síla, která by do­ká­zala získat data z po­čí­tače, který stojí na mém stole a má za­šif­ro­vaný disk (tedy pokud bych ná­ho­dou nežil v Velké Bri­tá­nii, kde platí zákon, podle kte­rého musím pro­zra­dit heslo k za­šif­ro­va­nému disku, aniž by to při­ká­zal soud a do­konce ani ne­mu­sím být z ničeho po­de­zřelý. Když od­mítnu, půjdu sedět. Oh, ten Svo­bodný Zá­padní Svět!).


Bu­douc­nost zkrátka musí patřit peer-to-peer, kdy je všechno pro­po­jené se vším, všichni ko­mu­ni­kují se všemi bez pro­střed­níků, všichni mají kopii a všichni mají lo­kální his­to­rii. In­ter­net vznikl jako de­cen­t­ra­li­zo­vaná síť, ale v dnešní době vy­tr­vale smě­řuje k cen­t­ra­li­zaci a s cen­t­ra­li­zací mnohem snad­něji přijde re­gu­lace a její sestřička cen­zura. Bu­douc­nost musí být de­cen­t­ra­li­zo­vaná, pro­tože jedině tak bude in­ter­net mnohem odol­nější a může být mnohem svo­bod­nější.


PS: Za­jí­mavé také je, že rych­lost při­po­jení roste mnohem po­ma­leji než ve­li­kost pev­ných disků, takže místa pro lo­kální kopie bude dost.

PS2: Matt Mulle­nweg, za­kla­da­tel Wor­d­pressu v jednom roz­ho­voru řekl, že de­cen­t­ra­li­zace je ne­vy­hnu­telná:

In the short term, we can be se­du­ced by things that are open enough.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz