Zrnka pylu
V cele mám jen jedinou květinu—ibišek, který tvrdohlavě ignoroval všechna období sucha, kdy jsem ho zapomněl zalévat & odmítl uschnout. Jestli chcete důkaz existence boha, je to právě tahle kytka vyvolená vyšší mocí, aby přežila všechny rány osudu a občas rozkvetla. Je to vždycky pěkné, když první věc, kterou po probuzení uvidím, je veliký jasně rudý květ. Všechno přece jen nemusí být tak špatné, jak se zdá.
Zároveň makrofocení je ideální pro relaxaci. Tak proč tyhle dvě věci nespojit v jednu, žeano?
Detaily květů pod velkým přiblížením jsou vždycky trochu nanic, protože zblízka vypadají celkem nezajímavě & navíc je tu problém s malou hloubkou ostrosti, kdy se všechno důležité nevejde do těch několika zaostřených milimetrů.
Řešením problému s velkým přiblížením je ještě větší přiblížení. Toho se dá dosáhnout jednoduchým trikem—vezmu objektiv a obrátím ho. S kombinací převráceného 28mm Beroflex ghetto-objektivu, makro trubek a duct tape, která to celé drží pohromadě, se dá dosáhnout čtyřnásobného makro zvětšení. To znamená, že objekt velký jeden milimetr promítne na senzor obraz velikosti čtyři milimetry. Jednonásobné zvětšení je makro standard, čtyřnásobné je skoro mikroskopie.
To může otevřít dveře do abstraktního světa. Hloubka ostrosti je i na f/16 téměř neexistující & obrazová kvalita levného skla, které na nic takovéhohle nebylo stavěné, není nijak na výši. Rámeček fotky zabíral prostor o šířce 6 milimetrů a jsou v něm nejen patrná jednotlivá zrnka pylu, ale i jejich povrch pokrytý miniaturními bodlinkami.
A takhle vypadá ghetto sestava:
