k47.cz
výběr kolo foto makro povídky kultura
koronavirus TECH ▞▞ 🞄⬤🞄 | twitter RSS
««« »»»

Živák

3. 3. 2017 — k47

Už je to měsíc, co běží tenhle blog & zatím jsem s ním spo­ko­jený. Systém je radost po­u­ží­vat: jeden pla­in­text soubor & jeden skript, udělám ja­ké­koli změny & jeden příkaz všechno na­hraje na net, ne­mu­sím se přitom srát s re­dakč­ním sys­té­mem. To se hodí při hro­mad­ných úpra­vách, třeba když si přečtu něco zpátky, vždycky najdu chyby a pasáže, které by šly napsat lépe. Takhle je můžu opra­vit en masse jen edi­tací jed­noho sou­boru ve vimu & všechno pustit online jedním pří­ka­zem z pří­ka­zové řádky. Webová ad­mi­nis­trace mi nehází klacky pod nohy, mi­ni­ma­lis­mus zví­tě­zil.

Vzpo­mí­nám si, jak jsem kdysi v ně­ko­lika po­víd­kách hro­madně měnil gramáž tra­ma­dolu, kterou ně­kteří hr­di­nové brali, poté, co jsem se do­zvě­děl/po­cho­pil/poznal, že to, co jsem uváděl, není zas tak moc. Byly to drobné změny roz­trou­šené na mnoha mís­tech mnoha po­ví­dek a bylo velice otravné je apli­ko­vat na k47čku.

Myslím, že jedna z nich byla tahle pasáž 2. února 2010 – večer:

Dal­šího večera, kdy jsme pili v našem bytě, vy­prá­věl, jak pak přišel do školy. Všechnu nekro­tic­kou ži­votní ener­gii suplo­valo čtyři sta mi­li­gramů tra­ma­dolu – docela silná dávka na no­váčka jeho váhové ka­te­go­rie v opi­o­i­do­vém byz­nyse. Ale co, byl v bo­les­tech. Z celého dne si pa­ma­to­val jenom, že na něj všichni ne­vě­řícně zírali. Měl re­pu­taci bez­pro­blé­mo­vého je­dince a na­jed­nou tohle – stu­dená sprcha re­a­lity.

Co se týká obsahu ASCII blogu, bál jsem se, že nebude o čem psát. Ne­dávno mě na ulici za­sta­vil chlá­pek, jestli se nemůže zeptat na pět otázek ohledně zdraví & ži­vot­ního stylu. Po­mys­lel jsem si, že nemám ani jedno, ani to druhé & odmávl ho. V po­dob­ném duchu jsem si myslel, že stud­nice vy­schne, pro­tože můj život po­strádá ener­gii/vzru­šení/zábavu/po­žitky, ale zatím to vypadá že ma­te­riál se vždycky najde v drob­nos­tech na­le­pe­ných na spodek lebky jako žvý­kačky pod ná­dražní la­vič­kou. Možná že pře­stanu s k47čkou a budu psát jenom tady, každý den pár od­stavců.

Bude to něco jako můj živák.

Říká se, že brit­ské ja­derné po­norky musí každé ráno na­la­dit pro­gram Today na BBC radio 4. Když uslyší vy­sí­lání, všechno je nej­spíš v po­řádku. Pokud ale ne­na­ladí nic tři dny za sebou, musí před­po­klá­dat, že Londýn byl srov­nán se zemí a roz­je­dou od­vetné plány.

Stejně tak, když se tady tři dny po sobě ne­ob­jeví ak­tu­a­li­zace, může to zna­me­nat, že jsem mrtvý. Nebo taky jsem bez in­ter­netu, nebo mi sho­řely všechny po­čí­tače, nebo jsem si zlámal prsty a nemůžu psát, nebo jsem jenom líný. Bude to jedna z těchto mož­ností. Nej­spíš ta po­slední.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz