k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Žij rychle, umři mladý

24. 9. 2017 — k47

O svém hy­po­ma­nic­kém pří­teli jsem se zmínil v tem­ných dobách, kdy se zdálo, že všechno je ztra­ceno a kdy konec musí přijít každou chvíli. Me­zi­tím se mnoho změ­nilo, jen ne můj hy­po­ma­nický přítel, ten stále po­kra­čuje v ma­jestát­ním letu hor­ními vrst­vami at­mo­sféry, kde je vzduch řídký & člo­věku se z té vší ra­dosti motá hlava. Tedy aspoň takový obraz za­ne­chává na so­ci­ál­ních sítích.

V těchto dnech je mu dvacet & začíná vy­so­kou školu v za­hra­ničí. To je de­li­kátně ex­plo­zivní kom­bi­nace. Když potká nové lidi ze svého vě­ko­vého škra­loupu, kteří jsou na­la­dění na stej­nou vlnu, může se teprve po­řádně rozjet. Jak vysoko vzlétne, jestli jen vysoko nebo do Ika­rov­sky stu­pid­ních výšek, není zatím jisté.

Teď je ide­ální čas začít spe­ku­lo­vat, jak to s ním skončí & ve velkém rozjet sázky. Ul­ti­mát­ním gam­bi­tem by sa­mo­zřejmě bylo vsadit na klub 27 a hrát dlou­hou hru. Cynici bez před­sta­vi­vosti by šli do zkla­mání v lásce a re­kre­ační se­be­po­ško­zo­vání. Re­a­listé by dali své peníze na pře­šlap leh­ko­váž­nosti, mladá krev je přece jen slepá k riziku. Otázka jen jak daleko by se vy­pla­tilo zajít. Můj hy­po­ma­nický přítel (pokud vím) neřídí, takže zlá­mané kosti ve vra­cích rych­lých aut od­pa­dá­vají, pije jako duha, to jo, ale otrava al­ko­ho­lem má ne­za­jí­mavý kurz a ci­rhóza jater nic ne­za­platí ještě dlouho.

Nejvíc mě na mém hy­po­ma­nic­kém pří­teli pře­kva­puje jeho od­mí­tavý postoj ke drogám. Co to sakra dělá? Je mu dvacet a odmítá che­mické vzpruhy, co to zna­mená? To nedává žádný smysl.

Možná je to jen odraz po­kles­lých mo­rál­ních hodnot, ale proč by se v téhle době někdo snažil – byť jen trochu – chovat ro­zumně. Krá­číme po prkně, žra­loci ve vodě už ne­do­čkavě krouží, nemá smysl se držet na uzdě.

Mezi symptomy kli­nické hy­po­ma­nie patří po­vzne­sená nálada, zvý­šená ener­gie, menší po­třeba spánku, vyšší se­be­vě­domí, ochota ris­ko­vat, velké puzení na­va­zo­vat kon­takty, pře­kra­čo­vání ne­psa­ných pra­vi­del, hy­per­se­xu­a­lita, ne­zří­zené cho­vání. Ně­které z nich můj hy­po­ma­nický přítel vy­ka­zuje. U jiných zá­važ­něj­ších pří­znaků mi při­padá, že mu k nim zbývá jen jeden krok, stačí roz­lo­mit po­slední pečeť a všechno se to vyvalí na povrch. Tedy aspoň doufám. Přece jenom v tom mám slušné prachy.

Možná chci, aby můj hy­po­ma­nický přítel vzlétl příliš blízko slunce a vzpla­nul, pro­tože je to jediná věc, která dává smysl. Žít rychle a umřít mladý bez vědomí rizika nebo stra­chu je pre­fe­ro­váno před mož­nými al­ter­na­ti­vami. Možná chci, aby on zví­tě­zil a unikl na vr­cholu křivky, když se to ostat­ním ne­po­da­řilo.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz