k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Zblízka

20. 9. 2017 — k47 (♪)

Zblízka všechno vypadá za­jí­ma­věji. Hodně z blízka. Téměř mi­k­ro­sko­picky. Při­blí­žení otevře ne­známý svět po­zo­ru­hod­ných a ne­če­ka­ných de­tailů.

Jednou, když mi upro­střed noci do cely vlétla můra a při­stála mi na stole, hned jsem sáhl po ghetto makro-soupravě & udělal ně­ko­lik fotek po­řádně zblízka. Můry mám rád, jsou to takoví tlustí sa­me­toví motýli, kteří vždy působí ne­u­vě­ři­telně zma­teně. Ma­nicky tře­po­tají křídly a oči­vidně se z míst­nosti snaží unik­nout skrz zeď. Pak pře­sta­nou, do­sed­nou na pevnou zem a chvíli ne­re­a­gují na žádné pod­něty. Pře­mýšlí, co udě­laly špatně a jak musí změnit plány úniku, aby ko­nečně do­ká­zaly vy­le­tět ven.

Nej­za­jí­na­vější jsou jejich ty­ka­dla. Vy­rá­žejí z nich kolmé vět­vičky, které jsou po­kryté krát­kými chloupky. Při­po­míná to peří, které má pod drob­no­hle­dem po­dob­nou struk­turu a na které jsem ob­rá­til makro-zrak o něco dřív.

Z hlav­ního ostnu vy­rá­žejí větve pra­poru, které jsou vi­di­telné ne­oz­bro­je­ným okem. Teprve pod makro-ob­jek­ti­vem jsem zpo­zo­ro­val, že mezi sou­sed­ními vět­vemi je nějaká struk­tura, která při­po­míná velice jemnou látku.

Na­sa­dil jsem na foťák ob­jek­tiv s větším zvět­še­ním a na­jed­nou se mi před očima ote­vřel zcela nový svět. Z jedné větve vy­rá­žejí dro­bounké pa­prsky, které se za­chy­tá­vají za háčky na druhé větvi. Tímto způ­so­bem pero drží po­hro­madě a vy­tváří jednu re­la­tivně pevnou rovinu. To je taky důvod proč, když se toto spo­jení roz­trhne, už se nedá spojit zpátky.

To je všechno. Ro­ze­jděte se.

+1: Při psaní to­ho­hle zá­pisku jsem se musel po­dí­vat, jak se ozna­čují jed­not­livé části pera. „Osten“, „prapor“, „větve“ a „pa­prsky“ a „háčky“ jsou sku­tečné od­borné ter­míny a ne jen šílené no­vo­tvary, které jsem si vytáhl z paty. Tedy aspoň to tak píšou na wi­ki­pe­dii.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz