Zblízka

Zblízka všechno vypadá zajímavěji. Hodně z blízka. Téměř mikroskopicky. Přiblížení otevře neznámý svět pozoruhodných a nečekaných detailů.

Jednou, když mi uprostřed noci do cely vlétla můra a přistála mi na stole, hned jsem sáhl po ghetto makro-soupravě & udělal několik fotek pořádně zblízka. Můry mám rád, jsou to takoví tlustí sametoví motýli, kteří vždy působí neuvěřitelně zmateně. Manicky třepotají křídly a očividně se z místnosti snaží uniknout skrz zeď. Pak přestanou, dosednou na pevnou zem a chvíli nereagují na žádné podněty. Přemýšlí, co udělaly špatně a jak musí změnit plány úniku, aby konečně dokázaly vyletět ven.

Nejzajímavější jsou jejich tykadla. Vyrážejí z nich kolmé větvičky, které jsou pokryté krátkými chloupky. Připomíná to peří, které má pod drobnohledem podobnou strukturu a na které jsem obrátil makro-zrak o něco dřív.

Z hlavního ostnu vyrážejí větve praporu, které jsou viditelné neozbrojeným okem. Teprve pod makro-objektivem jsem zpozoroval, že mezi sousedními větvemi je nějaká struktura, která připomíná velice jemnou látku.

Nasadil jsem na foťák objektiv s větším zvětšením a najednou se mi před očima otevřel zcela nový svět. Z jedné větve vyrážejí drobounké paprsky, které se zachytávají za háčky na druhé větvi. Tímto způsobem pero drží pohromadě a vytváří jednu relativně pevnou rovinu. To je taky důvod proč, když se toto spojení roztrhne, už se nedá spojit zpátky.

To je všechno. Rozejděte se.

+1: Při psaní tohohle zápisku jsem se musel podívat, jak se označují jednotlivé části pera. „Osten“, „prapor“, „větve“ a „paprsky“ a „háčky“ jsou skutečné odborné termíny a ne jen šílené novotvary, které jsem si vytáhl z paty. Tedy aspoň to tak píšou na wikipedii.