k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Vodní plocha

27. 8. 2017 — k47

„Hlavně ne­u­to­pit foťák“, znělo mi v hlavě, když jsem ba­lan­co­val na okraji ryb­níka. Roz­hodl jsem se, že je na čase po­kra­čo­vat v makro vý­pravě, ten­to­krát za havětí, která se po­hy­buje v, na nebo blízko vod­ních ploch a ne­chtěl jsem skon­čit s kilem zkra­to­vané elek­tro­niky v rukách.

Na­štěstí žádná výbava ne­skon­čila v temném bahně & to je pro mě jed­no­značné plus.

Možné ka­ta­strofy jsem si byl vědom a proto, abych mi­ni­ma­li­zo­val pří­padné ztráty, jsem vy­hra­bal ghetto foto-stroj, kte­rého by nebylo tolik škoda. Kon­fi­gu­race byla ná­sle­du­jící: ghetto foťák s ve­sta­vě­ným bleskem, který na dálku spouští ručně držený blesk na­sta­vený jako op­tický slave. Tak můžu dostat světlo tam, kam po­tře­buji bez toho, aby mě kabel ome­zo­val v mo­bi­litě.

To ale fun­guje, jen pokud čidlo roz­po­zná že první blesk zažehl. Když je kolem příliš světla, ne­stane se nic. A kolem bylo příliš světla. Slu­nečné od­po­ledne a tak. Jak se zdá, žádný plán ne­pře­žije kon­takt s re­a­li­tou bo­jiště.

Musel jsem tedy vy­táh­nout druhý foťák, ten lepší & dražší, který na sobě má horkou botu na níž se dá při­po­jit blesk-kabel. Všechny ostatní kom­po­nenty stále pa­t­řily do ghetto cenové ka­te­go­rie – makro kroužky a ma­nu­ální ob­jek­tivy, které jsem koupil v ba­za­rech za tak nízké ceny, že se mi ne­chtělo věřit, že s nimi není něco straš­li­vého v ne­po­řádku. Byly to jenom staré ob­jek­tivy, vy­rá­běné v prehis­to­ric­kých dobách pro fil­mové zr­ca­dlovky. Nic víc a nic míň. Dostal jsem za co jsem za­pla­til.

Jedním z nich byl věrný ma­nu­ální Nikkor 50mm f/2, kterým jsem dosud fotil všechno malé a za­ne­dba­telné. Nejde apri­ori o makro sklo, ale na tom příliš ne­sejde. S horou makro pod­lo­žek, které umožní ostřit velice blízko, se s čím­koli dá do­sáh­nout makro-zvět­šení jako víno. Stačí jen na­sta­vit clonu někde v roz­mezí f/8 – f/22, abych měl aspoň ně­ja­kou hloubku os­t­rosti a je čas jít na věc.

Zkou­šel jsem taky Berroflex 28mm a 135mm, oba f/2.8, oba za­kou­pené za cenu, která stěží od­po­vídá šro­to­vému železu, které je v nich ob­sa­žené. Docela fajn byl ten tele-ob­jek­tiv i přesto, že po­strá­dal os­t­rost. Po­skytl ro­zumné zvět­šení z ro­zumné vzdá­le­nosti. Ne­mu­sel jsem být jen pár cen­ti­me­trů do cíle a do­slova lézt pa­vou­kům do sítí. Ta vzdá­le­nost se hodila s při­hléd­nu­tím k tomu, že jsem přece jenom ba­lan­co­val na kraji vodní plochy & ne­chtěl jsem koupat sám sebe nebo cit­livé elek­tro­nické vy­ba­vení, které bylo vo­děo­dolné asi jako pa­pí­rové ubrousky.

Ten bři­chem nahoru pla­va­jící brouk je nej­spíš nějaký po­táp­ník a ta vodní věc bude larva stej­ného druhu. Po­táp­níci jsou styd­livé bestie, stačí jeden rychlý pohyb & hned zmizí, bylo skoro ne­možné se dostat do­sta­tečně blízko bez toho, abych ne­spus­til jejich alarm.

Pa­vouci jsou proti tomu zenově klidní je­dinci, kteří jednak ne­pa­ni­kaří v blíz­kosti po­ten­ci­ál­ního ne­bez­pečí a druhak úspěšně ig­no­rují fy­zi­kální zákony a zcela bez skur­pulí se pro­chá­zejí po vodní hla­dině.

+1: Když jsem psal tenhle článek, v hlavě ni zněl hlas Andyho Za­lt­zmana z pod­castu The Bugle.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz