Velký Anihilátor

V posledních dnech jsem zase začal poslouchat některá starší alba Swans & nemůžu je dostat z uší. Z jejich diskografie mě dříve nadchly jejich poslední nahrávky jako byl The Seer nebo To Be Kind. Všechny předchozí mi v hlavě splynuly do mraku těžko stravitelného no-wave zvuku. Ale v tomto kole poslechu se mi i jejich starší kusy začínají dostávat pod kůži.

Soundtracks for the Blind (což měl být soundtrack k neexistujícímu filmu) zatím stále moc nemusím, ale takový The Great Annihilator zní stále lépe a lépe. Poslech skrývá jedno překvapení za druhým. Třeba pomalou verzi Blood Promise (kterou Swans hrají živě na Swans are Dead) jsem nečekal. Při poslechu jsem si pořád říkal, že tohle od někud znám, podívám se na název skladky, teď to dává smysl. Nebo třeba tříminutová My Buried Child vyčnívá nad ostatní—mechanický rytmus, který narůstá do divokého marše, ženské vokály (které také prominentně prozařují Mother's Milk) atd atd atd. Celkově se mi to líbí víc, než bych čekal.

Název The Great Annihilator jsem znal už dřív & použil jsem ho v několika povídkách v českém překladu Velký Anihilátor. V různých textech představoval různé entity. V doomsday party je zmíněn v náznacích jako metafora představující zlo a zároveň jde o jméno klubu. Pak se taky vyskytuje ve stejnojmenné povídce z alternativní reality Prahy po Případu Živá pochodeň. Tuhle povídku jsem zatím nikde nezveřejnil, psal jsem ji do jedné soutěže, porotci mi poslali hodnocení, za kterého vyplynulo, že text nevyzněl, tak jak jsem zamýšlel & než ho pustím ven, chtěl bych ho tonálně upravit.

Ale to odbočuji od hudby. V poslední době se mi taky zalíbil Hyphen & jeho alternativní hip-hop. Nejnovější track 2 Botles In má na soundcloudu jen pár tuctů přehrání & většinu z nich mám na svědomí já. Poslouchám to pořád dokola, protože Hyphen má nebezpečně nakažlivé flow.

Shodou náhod je to právě Hyphen & chybějící RSS feed jeho tracků na soundcloudu, který mě vyprovokoval k napsání postu Platformy