k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

V ulicích

7. 12. 2017 — k47 (♪)

Osud má zvláštní smysl pro ironii.

Přesné de­taily nemůžu vy­zra­dit z důvodů, které si taky musím nechat pro sebe & tak tohle tvr­zení zů­stane po­ně­kud prázdné. Ale věřte mi, osud a ironie je možná jedno a to samé.1

Nicméně – za­po­meňte, že jsem něco říkal – jed­noho dne, když jsem v Pze za­ří­dil Akci (na de­taily je také uva­lené em­bargo) a mizel po mostu od Sta­lina do mra­ve­niště Epi­cen­tra, byl jsem zrovna ve veselé náladě & přišlo mi jako dobrý nápad se chovat po všech strán­kách jako idiot. Ko­micky jsem po­de­šel foťák jedné ženy, která mířila ob­jek­ti­vem na ně­kte­rou z do­mi­nant Města, hodil úsměv a po­kra­čo­val v ho­ri­zon­tál­ním pádu do srdce vy­bu­do­vané ze starého kamene.

„Jak dlouho tady jste?“ usly­šel jsem za zády an­g­licky. Byla to ona.

Vrátil jsem se pár kroků nazpět a po­dí­vám, že někdy od osm­de­sá­tých let.

Měla mě za tu­ristu, pro­tože jsem v ruce ba­lan­co­val ghetto fo­ťá­kem (v druhé jsem svíral blesk, to prošlo bez po­všim­nutí). Toužil jsem po troše kon­takt­ního bles­ko­vání, než nadobro opus­tím hra­nice Města a v té době se už setmělo na­to­lik, že blesk spouš­těl jako op­tický slave & re­a­li­zaci tužeb už nic ne­brá­nilo. Takový byl aspoň plán, ale ve světle udá­lostí byl od­su­nut na dobu ne­u­r­či­tou.

Jme­no­vala se M█████, vy­ra­zila z D.C, v té době si razila cestu starým kon­ti­nen­tem jako hu­ri­kán, strá­vila ně­ja­kou dobu ve Skan­di­ná­vii (Švéd­sko je lepší než Finsko, tady to máte), viděla po­lární záři (lépe vypadá na fot­kách, pro­tože na vlastní oči je po­ně­kud šedá) a pak začala se­stu­po­vat níž, do tep­lej­ších krajin, do středu kon­ti­nentu, Re­pub­lika teď, Bu­ku­rešť poz­ději (nebo možná Buda­pešť) a pak dál, dál a dál, dokud ne­pře­padne přes okraj světa.

Tam jsem si uvě­do­mil, jak málo dokážu pomoct tu­ris­tům, pro­tože vůbec neznám tu­ris­tické atrakce, tu­ris­tické pasti a cesty k nim. Aspoň jsem ji navedl na Honest Guide to Prague, což je skvělá série o Pze, která je poučná nejen ci­zin­cům, ale i ná­pla­vám.

Chvá­lila místní ká­vo­vou kul­turu. To pa­t­řilo mezi její forte, sama byla coffee blo­gger­kou. Do­po­ru­čila ně­ko­lik pod­niků & míst, kde vaří ex­klu­zivní černý mok. O žádném z nich jsem nikdy nesly­šel, po­cho­pi­telně. Všechny z popisů pů­so­bily, že jsou určeny pri­márně pro hips­ter­skou krustu po­pu­lace. Ta­ko­vým místům se nejen ak­tivně vy­hý­bám, ale v oka­mži­cích ex­trém­ního vy­čer­pání sním o jejich ná­silné li­kvi­daci.

Ale to není něco, s čím bych se svě­řo­val ci­zince při prvním oťuká­vání. To patří až na ně­kte­rou s dal­ších met, kdy si lidé bez ostychu začnou svě­řo­vat se svými pro­blémy a sdílet ná­črtky a sché­mata bomb a náloží.

Nej­větší moje faux-pas ale bylo, že jsem se ne­ze­ptal, kde sídlí její blog.

Co naplat…

(tohle má po­kra­čo­vání, ale to dopíšu až někdy jindy)


  1. Čekám, až někdo oznámí startup vy­ví­je­jící motor po­há­něný ironií.
píše k47 & hosté, ascii@k47.cz