k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

V ulicích 2

8. 12. 2017 — k47 (♪)

O něco poz­ději poz­ději, když jsem už-už unikal ze spárů Města, mě za­sta­vily dvě krásné mladé dívky.

„Dobrý den, mlu­víte an­g­licky?“ ze­ptaly se an­g­licky.

Od­po­vě­děl jsem po­zi­tivně a hlavou se mi oka­mžitě pro­hnalo, že musí jít o na­há­něčky ně­ja­kého zrůd­ného Man­so­nov­ského kultu. Na první pohled tomu všechno na­svěd­čo­valo. Jejich dvo­jice tvo­řila ide­ální se­stavu pro ver­bo­vací ma­né­vry—mladí & krásní lidé, se kte­rými se zběhlé duše snadno za­pře­dou do hovoru a o něco sníze skončí nakřápnutí. Pak je pře­táh­nou pod křídla me­ga­lo­man­ského vůdce, se kterým budou žít v komuně a pro kte­rého se ná­sledně obě­tují ve stylu Heaven's Gate. V tom oka­mžiku jsem vy­pa­dal po­ně­kud za­ne­dbaně – ███████████████████████████████████████████████████████ a cel­kově vy­hlí­žel jako někdo, kdo by ne­po­hrdl tro­chou do­časné naděje v kultu.

Všechno do sebe za­pa­dalo, ale tvr­dily, že jen sbí­rají in­spi­raci pro jakýsi film o vá­no­cích, plá­no­vaný pro Ani­film fes­ti­val 2018 a chtěly vědět, co bych nej­ra­ději dělal o svát­cích. Mož­nosti byly tři: rande/schůzku, ces­to­vání nebo mše v kos­tele.

Paráda, pou­smál jsem se v duchu, právě mi daly po­vo­lení vy­mýš­let bl­bosti.

Řekl jsem, že vánoce už víc jak deset let ne­sla­vím. Místo toho se jim a všemu, co je s nimi spo­je­ného, vy­hý­bám, jak jen to je možné + na štědrý den piju od rána až do sa­motné půl­noci, abych unikl ze spárů svá­teč­ních kýčů.

Ze tří pre­zen­to­va­ných va­ri­ant jsem – v náladě, kdy je kecání ho­va­din po­vo­leno – vybral tu třetí: mši. Vy­svět­lení by jed­no­du­ché: Na schůzku by bylo třeba někoho mít, což je ne­prav­dě­po­dobné, ces­to­vání by bylo třeba za­ří­dit, což za mě nikdo ne­u­dělá, a proto me­to­dou eli­mi­nace vy­hrála mše v kos­tele. Ptali se, zdali jsem věřící, což jsem oka­mžitě a s vervou popřel. Jen jsem v kos­tele na mši nikdy nebyl a tak by to bylo něco nového. I když u nás v Re­pub­lice mezi horami nikdo nevěří, je naše kul­tura his­to­ricky křes­ťan­ská & zů­stalo tu po těch tem­ných dobách ob­rov­ské množ­ství ne­vy­u­ží­va­ných re­liktů.

Další otázka: Co spe­ci­ál­ního bych chtěl dělat o svát­cích.

Měl jsem ně­ko­lik nápadů, které jsem (i v náladě ab­so­lut­ních keců) radši zavrhl. Hned se mi hlavou pro­hnalo, že se­be­vražda o vá­no­cích by byl fajn způsob, jak za­ří­dit, aby si na mě někdo aspoň jednou za rok vzpo­mněl. Bom­bový útok na Štědrý den by také pů­so­bil velice spe­ci­ál­ním dojmem. Ale to by bylo asi moc. A co třeba horu ko­ka­inu, pře­dáv­ko­vání, bez­vě­domí, smrt. Taky radši po­ml­čet.

Pro­hlá­sil jsem, že mám pár nápadů, ale všechny jsou po­ně­kud ne­slušné. Ale na­ko­nec jsem se ustá­lil na jed­no­du­chém „Spousta lidí, žádné ob­le­čení“. To bych nej­radši dělal o svát­cích.

„You are the stran­gest man so far,“ řekla jedna z nich.

Jo, to byl přesně záměr.

Není pro­blém být zvláštní, když člo­věku ne­zá­leží na tom, co si o něm budou ostatní myslet. A mě na tom ne­zá­le­želo, pro­tože bylo jasné, že se toho dne vidíme na­po­sledy.

Bo­hu­žel to co jsem řekl, nebude po­u­žité do onoho filmu. Za­jí­maly je nej­čas­tější od­po­vědi, něco běž­ného a všed­ního s čím se dokáží diváci zto­tož­nit. Ale přesto: Kdyby někde pro­mí­tali film, kde opilý chlá­pek na vánoce pořádá masivní orgie, tak si na mě vzpo­meňte. Možná to bylo moje stu­pidní žva­nění, které to na­star­to­valo.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz