Úzké hrdlo
Miluju, když se to na Hlavním Nádraží začne srát.
Nehledě na pověst Českých Drah, vlaky většinou jezdí podle grafikonu & na čas. Přesto, někdy se sejdou vnější okolnosti a všechno se začne hroutit. Ty momenty jsou okouzlující.
Na tabulích odjezdů naskakují zpoždění, tlampače jedou non-stop, ohlašují zpožděné spoje, upřesňují rostoucí časy do příjezdu, vítají vlaky, které to dokázaly a navzdory nepřízni osudu dojely na centrální nádraží Republiky, jeden za druhým, jedno hlášení skončí notickou, že problémy jsou způsobené nehodou na trati, a hned druhé začíná, bez pauzy a bez prodlevy.
Stačí jeden šťastný skokan nebo stržená trolej v úzkém hrdle, několik vlaků se vydá odklonem a najednou se naplno projeví síťový efekt, kdy to vypadá, že se posralo všechno, co mohlo.
Přípojné vlaky čekají, blokují nástupiště, nádraží je plné lidé a strojů a nikdo neví, co se děje. V podchodu mě zastavila jedna žena. Ptala se: „Nevíte, co se děje?“ To byla dobrá otázka, na kterou znali odpověď jen vědci zkoumající teorii chaosu.
Jiný člověk říká: „Jestli chcete jet jenom do █████ Lidé postávají kolem informačních panelů a jejich tváře jsou v uhasínajícím dni
ozařovány světlem, které tvrdí, že náš spoj jako jediný nemá žádnou sekyru. Na
jedné straně nástupiště čeká zpožděný vlak na chvíli, až dostane zelenou a může
se odklonem začít plazit do Brna, na druhou stranu přijel InterPanter. Na
moment mi problesklo hlavou, že se všechno zhroutilo, na dispečinku vyhlásili
stanné právo a snaží se situaci uhasit za každou cenu a onen InterPanter je náš
náhradní spoj. Tohle je poslední znamení, rychlíkový vlak jako náhrada pro
loudák, konec světa se blíží, zanedlouho všichni budeme srát v lesích.
Ale pak na čele vlaku blikl nápis „NO BOARDING“ a bylo jasno. Tenhle není náš,
jen ho protáhli kolem, protože neměli jinou volnou hranu nástupiště. Čekal
jsem, že se v tom chaosu začnou objevovat žabotlamy. Představa, že je
generalita drah vytáhne ze šrotu na jednu poslední spanilou jízdu kolabujícím
nádraží, v tu chvíli nepůsobila nijak zvláštně. Myslím, že kdyby přijeli včas,
lidé by na místě bouchli šampaňské a provolávali slávu soupravám z šedesátých
let. Náš spoj, pořád hlášený bez zpoždění, začal sklouzával, pět minut a nejen že
vlak byl v nedohlednu, ale ani nebyla žádná volná kolej, kam by mohl přijet. V davu byla cítit nervozita a napětí. Dala by se tam vykřesat jiskra revoluce.
Tihle lidé by podpořili jakýkoli režim, jen kdyby slíbili, že za jejich vlády
budou vlaky jezdit včas. Jistě není rozhodně náhodou, s přihlédnutím k politické situaci v Republice, že podle legendy přesně tohle zařídil Benito
Mussolini. +1: Jedno pozitivum je, že jsem poprvé někoho viděl nosit mikinu ČVUT.
