k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Twitter není to, co býval

4. 12. 2017 — k47

Po­slední dobou mám stále menší a menší nutkání chodit na twit­ter. Kdysi dávno jsem četl všechny tweety, které se mi ob­je­vily na ti­me­line, ale v po­slední době jen pár­krát za den líně pro­jedu na­bíd­kou a pak to hned zavřu—žádná in­ter­akce, žádný zájem.

Mám dojem, že za to můžou změny, které z twit­teru udě­laly docela jinou bestii. Před lety to bývala cen­t­rála pro­za­ic­kých haiku, tex­to­vých sdě­lení obra­ných na kost, zdesti­lo­va­ných, vy­brou­še­ných, struč­ných a la­ko­nic­kých. V té době měl twit­ter zásady, tedy měl jednu zásadu: 140 znaků, ber to nebo to nech být. Šlo o umělé ome­zení, které zfor­mo­valo kul­turu, formu prózy a povahu pře­dá­va­ných in­for­mací. Ale to všechno po­stupně mizí a twit­ter se stává jen dalším fa­ce­boo­kem.

Nej­větší změnou bylo zdvoj­ná­so­bení limitu znaků ze 140 na 280, nejdřív jen pro malou mno­žinu tes­to­va­cích uži­va­telů a pak pro všechny. Hned po této změně se mi ti­me­line za­pl­nila bloky a stě­nami textu, které jsou vi­zu­álně příliš dlouhé na to, abych je mohl pře­lét­nout očima a věděl, jestli jim vě­no­vat víc po­zor­nosti. Takhle jsem to dělal, když jsem četl všechno, ale to už ne­platí.

Navíc, sdě­lení na 280 znaků se často dá bez pro­blémů a zlo­činů na jazyce zkon­den­zo­vat do po­lo­vič­ního roz­sahu. Dvoj­ná­sobná zásoba in­koustu je tu hlavně pro ty lin­gvis­ticky líné, kteří ne­chtějí se­říz­nout svou prózu.

Znáte citát „Kdy­bych měl víc času, napsal bych kratší dopis“? Při­padá mi, že se hodí k popisu nového twit­teru.

Zdvoj­ná­so­bení ne­při­neslo víc místa pro vy­já­d­ření nových kom­pli­ko­va­něj­ších myš­le­nek, pouze vedlo k vy­já­d­ření těch sta­rých zdlou­ha­věji.

Twit­ter ero­do­val po­stupně, 280 byla jen špička le­dovce. Změ­nami které v mých očích umen­šily atrak­ti­vitu plat­formy, bylo na­sa­zení bloků vy­bra­ných tweetů „ne­u­teklo vám něco“ a pak při­mí­chá­vání tweetů, které ostatní uži­va­telé jen laj­ko­vali. Pu­ris­mus zmizel, na­hra­dila ho al­go­rit­micky při­způ­so­bená ti­me­line, a s ní něco ma­gic­kého, jed­no­du­chého a při­taž­li­vého.

Stále twit­ter po­u­ží­vám, skoro vůbec ho nečtu, jen líně scrolluji, ale když mi za pár vteřin dojde, že se mi před očima ob­je­vuje al­go­rit­micky uva­řený guláš, který mě pra­málo zajímá, odejdu. Mnohem víc ho po­u­ží­vám k pu­b­li­kaci, pro­tože i když ztra­til své kouzlo, žije na něm pu­b­li­kum, které není tolik apa­tické.

Všechny nové články k47čky/ASCII blogu zve­řej­ňuji na vy­hra­ze­ném účtu. Pokud tedy chcete být in­for­mo­váni o no­vin­kách a RSS není vaše věc, followujte ho.


+1: Tento článek by se celý vešel do 9 XXL tweetů.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz