Twitter není to, co býval

Poslední dobou mám stále menší a menší nutkání chodit na twitter. Kdysi dávno jsem četl všechny tweety, které se mi objevily na timeline, ale v poslední době jen párkrát za den líně projedu nabídkou a pak to hned zavřu—žádná interakce, žádný zájem.

Mám dojem, že za to můžou změny, které z twitteru udělaly docela jinou bestii. Před lety to bývala centrála prozaických haiku, textových sdělení obraných na kost, zdestilovaných, vybroušených, stručných a lakonických. V té době měl twitter zásady, tedy měl jednu zásadu: 140 znaků, ber to nebo to nech být. Šlo o umělé omezení, které zformovalo kulturu, formu prózy a povahu předávaných informací. Ale to všechno postupně mizí a twitter se stává jen dalším facebookem.

Největší změnou bylo zdvojnásobení limitu znaků ze 140 na 280, nejdřív jen pro malou množinu testovacích uživatelů a pak pro všechny. Hned po této změně se mi timeline zaplnila bloky a stěnami textu, které jsou vizuálně příliš dlouhé na to, abych je mohl přelétnout očima a věděl, jestli jim věnovat víc pozornosti. Takhle jsem to dělal, když jsem četl všechno, ale to už neplatí.

Navíc, sdělení na 280 znaků se často dá bez problémů a zločinů na jazyce zkondenzovat do polovičního rozsahu. Dvojnásobná zásoba inkoustu je tu hlavně pro ty lingvisticky líné, kteří nechtějí seříznout svou prózu.

Znáte citát „Kdybych měl víc času, napsal bych kratší dopis“? Připadá mi, že se hodí k popisu nového twitteru.

Zdvojnásobení nepřineslo víc místa pro vyjádření nových komplikovanějších myšlenek, pouze vedlo k vyjádření těch starých zdlouhavěji.

Twitter erodoval postupně, 280 byla jen špička ledovce. Změnami, které v mých očích umenšily atraktivitu platformy, bylo nasazení bloků vybraných tweetů „neuteklo vám něco“ a pak přimíchávání tweetů, které ostatní uživatelé jen lajkovali. Purismus zmizel, nahradila ho algoritmicky přizpůsobená timeline, a s ní něco magického, jednoduchého a přitažlivého.

Stále twitter používám, skoro vůbec ho nečtu, jen líně scrolluji, ale když mi za pár vteřin dojde, že se mi před očima objevuje algoritmicky uvařený guláš, který mě pramálo zajímá, odejdu. Mnohem víc ho používám k publikaci, protože i když ztratil své kouzlo, žije na něm publikum, které není tolik apatické.

Všechny nové články k47čky/ASCII blogu zveřejňuji na vyhrazeném účtu. Pokud tedy chcete být informováni o novinkách a RSS není vaše věc, followujte ho.

+1: Tento článek by se celý vešel do 9 XXL tweetů.