k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

What year is this?

6. 9. 2017 — k47 (♪)

Není možné se vrátit zpátky. Možná právě tohle se David Lynch snažil říct ve třetí sérií Twin Peaks.

Před ně­ja­kou dobou jsem tu na­zna­čil teorii, že nové Twin Peaks se dá číst jako kri­tika nos­tal­gie po oži­vení série sa­motné, a finále uka­zuje, že na tom může něco být. I když věci vy­pa­dají stejně, z prin­cipu ne­mů­žou být stejné. Uply­nulo pět­a­dva­cet let a si­tu­ace se změ­nila k ne­po­znání. Fa­noušci nikdy ne­mů­žou dostat přesně to, co chtějí. Možná proto se duo Lynch/Frost roz­hodlo pro husar­ský kousek: Di­vá­kům začnou před­klá­dat uspo­ko­jivý finiš, ale na po­slední chvíli strh­nou volant stra­nou a všechno za­končí tak, jak by jen má­lo­kdo čekal.

Finále Twin Peaks bylo od­vy­sí­láno jako jed­no­litý blok dvou epizod a každá z nich před­sta­vuje jeden konec série. Tuto dvoja­kost někdo na in­ter­netu shnul slovy: „Se­dm­náctý díl je Twin Peaks, osm­náctý je Mul­holland Drive,“ což podle mě není vůbec špatná vi­zitka. Pokud chcete, aby vaše Twin Peaks mělo uspo­ko­jivý závěr, nikdy se ne­dí­vejte na osm­nác­tou epi­zodu. Její ro­zuz­lení je ne­če­kané.

První po­lo­vina po­skytne od­po­vědi na ně­které otázky a zá­ro­veň na­stíní velký obraz. Gordon Cole pro­zradí, že major Briggs ob­je­vil entitu čirého zla zvanou Judy, a spolu s Phil­li­pem Je­ff­ries a Co­o­pe­rem za ní měli na­mí­řeno, ale pak ob­lí­bený agent FBI zmizel a jejich plán byl od­lo­žen k ledu. Po stejné entitě celou třetí sérii pátral zlý Cooper. Toto od­ha­lení dodá my­thosu Twin Peaks nosný rámec, ale zá­ro­veň vede k dalším otáz­kám, které nej­spíše zů­sta­nou navždy ne­zod­po­vě­zené. Jedna opona byla str­žena, ale hned za ní je další.

Tempo se­dm­nácté epi­zody je ne­sku­tečné. Věci se ko­nečně za­čí­nají hýbat, jako kdyby série celou dobu spala, jen aby se sta­čila pro­bu­dit právě včas pro fi­nální kon­fron­taci. A jaká to byla kon­fron­tace!

Bob je zlik­vi­do­ván Fred­diho ma­gic­kou pěstí, Copper svému dvoj­níku nasadí prsten a tak ho pošle zpátky do rudého pokoje, z Naido se stane sku­tečná Diane a vypadá to, že všechno je na cestě k „a žili šťastně až do smrti.“ Cooper najde Phi­lipa Je­ff­ries, vrátí se zpátky v čase do roku 1989 a pokusí se za­chrá­nit Lauru Palmer chvíli před­tím, než byla za­va­raž­děna. To se mu podaří. Tedy něco se mu podaří. Lau­řino tělo ne­skončí na břehu řeky za­ba­lené v plastu, ale Judy přesto nějak za­sáhne do její zá­chrany a Laura zmizí Co­o­pe­rovi z rukou.

Kdyby série skon­čila v tomto oka­mžiku, všichni by byli spo­ko­jeni. Šlo o ma­ličký cli­f­fhan­ger, ale všechno působí ce­list­vým a uza­vře­ným dojmem – zlo, re­pre­zen­to­vané Co­o­pe­ro­vým dvoj­ní­kem bylo za­žeh­náno a Laura po­tkala jiný osud. Bavíme se tu ale o Lyn­chovi a jeho ne­za­jímá, co fa­noušci chtějí.

Pak přijde osm­náctá epi­zoda a něco je jinak. Začíná re­ka­pi­tu­lací Co­o­pe­rova úniku z rudého pokoje. Když se do­stane ven, čeká na něj Diane. Spolu pak vydají na cestu někam pryč. Kam přesně a za jakým účelem, není jed­no­du­ché de­kó­do­vat. Je však jisté, že re­a­lita Twin Peaks, tak jak ji známe, se – na­ru­šena po­ku­sem o zá­chranu Laury Palmer/ma­chi­na­cemi Judy – začíná roz­pa­dat a mizet. Coop se vyspí s Diane ve špi­na­vém motelu a pro­budí se do jiného města a do jiného světa. Diane není nikde k na­le­zení. Byla pře­psána i jejich jména – stali se z nich Ri­chard a Linda. Agent FBI najde Lauru Palmer, ta se ale předt­saví jako Carrie Page a o měs­tečku Twin Peaks a své rodině neví zhola nic. Dům její matky patří cizím lidem, kterým jméno Palmer také nic neříká.

Agent Cooper je vý­vo­jem si­tu­ace zma­tený a pro­nese větu, která bude fa­noušky pro­ná­sle­do­vat dlouhé roky: „What year is this?“ stejně jak to do­ká­zala fráze „How's Annie?“ o čtvrt sto­letí dříve.

A to je konec. Může jít o nej­větší cli­f­fhan­ger v dě­ji­nách te­le­vize, nebo také o per­fektní finiš, buď bez­vadný most do nové série nebo ab­so­lutní konec.

Na jednu stranu se můžeme ptát, co to zna­mená pro příběh Twin Peaks, jak to změní fakta, která už známe a jak to zapadá do my­to­lo­gie měs­tečka stí­ha­ného zlem.

Ale na druhou stranu může být re­a­lita Twin Peaks kom­pletně vy­ma­zaná. V této re­a­litě nic z toho, co jsme znali, ne­e­xis­tuje a proto není kam po­kra­čo­vat. Všechny po­stavy, dějové linky a ži­votní pří­běhy zmi­zely ve slepém rameni řeky času. Jde o konec bez­útěšný, nicméně kom­pletní a ne­zbývá v něm žádný ma­te­riál pro další sérii. Toto vy­svět­lení jsem přijal a poté se ve mě rozlil pocit blaha. Takhle to mělo skon­čit.

Hned potom jsem šel spát (díval jsem se na živý pi­rát­ský stream od 2 do 4 hodin ráno), ale po pro­bu­zení (zdálo se mi, že se s Lolo Ferrari pro­chá­zím zimní kra­ji­nou) jsem si nebyl tak jistý. Emoční odezva mě praš­tila se zpož­dě­ním, ale o to sil­něji.

Je smutné, že série končí a Lynch ne­pro­je­vil zájem po­kra­čo­vat. Ale na druhou stranu je skvělé, že skon­čila právě takto – uspo­ko­jivá, pro­tože roz­ře­šila vlastní záhady, ale přesto nikdy kom­pletně ne­ob­jas­něná, stále plná čí­ha­jí­cího zla, které nikdy nebylo po­ra­ženo a které i přesto, že se s ním utkali ti nej­lepší z nej­lep­ších, jak se zdá, má navrch.


A když to nebude stačit a nos­tal­gie se nebude dát snést, vždycky můžeme doufat ve čtvr­tou sérii, která se bude točit kolem hodno-zlého Ri­charda Co­o­pera a Laury Palmer/Carrie Page, kteří se snaží zjis­tit, co se sakra děje v novém ne­zná­mém světě, který ob­sa­huje jen mi­ho­tavé do­zvuky toho starého, který jsme se na­u­čili mi­lo­vat.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz