k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

The Dirtbike

19. 5. 2017 — k47 (♪)

Když As­t­ro­nau­ta­lis vydal single The Dirt­bike, jednou jsem si to po­sle­chl, nebylo to zlé, ale nic moc, od­lo­žil jsem to k ledu & po­su­nul se na jiné věci. Ale teď, o měsíc poz­ději, jsem se k singlu vrátil, do­o­pravdy se za­po­slou­chal do textu, & nemůžu pře­stat po­slou­chat. Pořád mi ta tichá bouře & es­ka­lace kláves zní v hlavě. Na Soundcloudu má The Dirt­bike ~6800 po­slechů & 5% z toho jsem nej­spíš já.

Astro vy­práví sen o per­fekt­ním úniku, během války našel mo­torku, na­star­to­val ji & od toho oka­mžiku ho nic ne­mohlo za­sta­vit, kulky, ba­jo­nety, ost­naté dráty, sni­peři, drony, RPG, nic, hnal se dál pra­chem snu jako ju­g­ger­naut.

And this is just the half, I can’t even find the words // How alive I fi­nally felt, in the apex of a curve

Každý verš vytáčí in­ten­zitu výš a výš, ne zvu­ko­vou, ale in­ten­zitu po­žitku, os­t­rost vy­kres­lo­va­ného obrazu. Vy­práví o jednom z těch oka­mžiků, kdy všechno fun­guje, kdy do sebe všechno zapadá, všechno per­fektně vy­chází, když je někdo v zóně – ten per­fektní pocit, kdy se všechno zdá možné.

Ně­ja­kým způ­so­bem mi to při­po­mnělo časy před jednou de­ká­dou, kdy také všecno bylo možné, kdy idea do­ko­na­lého útěku vy­pa­dala reálně…

Text:

I dre­a­med I found a dirt bike, while living through a war
I dre­a­med it star­ted right on up, with one kick and a roar
The engine soun­ded so damn real, as it echoed off the walls
Of every bombed out dying bu­il­ding, as I tore off down the road

I dre­a­med I could dodge bullets, as sung right past my head
I swer­ved and leaned into the turns of the city’s ske­le­ton
I could hear the sniper’s cur­sing, over buzz of the engine,
As they fran­ticly re­lo­a­ded before I di­sap­pea­red on them

I dre­a­med the city swar­med with sol­diers aiming for my head
Mar­ching in from all four cor­ners slowly clo­sing in
Ge­ne­rals shout orders to the in­fan­try of men
As the chop­pers spun their rotors, break their bonds with bur­ning sands

And all the while, my throttle wild, I ripped through shelled out streets
Cal­ling out to all around, “Olly oxen free”
My mama proud, cause my dust clouds were like a crown on me
It’s co­ro­nation day, I’m the King up in these streets

And no bullets or no barbed wire, tear gas or no cross fire
Ba­yo­nets or land mines, sni­pers nests or drone pilots
Ever catch me blindsi­ded, slow me down or pop tires
I pop whe­e­lies till they caught fe­e­lings, lau­ghing while the lead flying

The dead eye­dest, I sped by em! Ste­alth pilots, went to bed cryin!
RPGs left in the breeze as my CCs are red-lining
Damn right man! I just twist me wrist and laugh
Wai­ting for till they get so pissed they throw kit­chen sinks and baths

And this is just the half, I can’t even find the words
How alive I fi­nally felt, in the apex of a curve
Pres­sing so damn low, my knee was drag­ging in the dirt
I could feel the eve­ning heat, ra­di­a­ting from the earth

And the engine be­tween my knees, pushed far beyond its worth
Was hum­ming like B-string, pluc­ked upon a harp
For a moment eve­ry­thing, felt per­fect on the Earth
And I could feel my racing heart beat in final little…

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz