k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

The Bugle

1. 11. 2017 — k47 (♪)

Když něco začnu, do­táhnu to do konce. Často celý proces pro­bíhá zdra­vému rozumu na­vzdory. Takhle jsem na po­se­zení pře­četl všech deset let his­to­rie web­ko­mixu To­o­th­paste for dinner. Že to je stu­pidní nápad mi došlo někdy u komixů z roku 2009, ale po­tla­čil jsem lepší úsudek & pro­bo­jo­val se k idi­o­tic­kému ví­těz­ství.

Ve stej­ném duchu jsem se před ně­ja­kou dobou pro­kou­sal přes všechny epi­zody pod­castu The Bugle. Tempo bylo o něco klid­nější, ale přesto—tři sta něco dílů pod­castu plného lží Andyho Za­lztmana je příliš i pro ty nej­sil­nější z nás.

Ve dnech, kdy jsem po­slou­chal ve velkém všechny moje vnitřní mo­no­logy zněly jako Andyho hlas. John Oliver mi po každé myš­lence v hlavě vy­křikl: „No way, Andy! No way.“ Do­konce jsem sa­mo­volně začal psát satiru/bull­shit.

Ale přežil jsem to, abych o tom dob­ro­druž­ství mohl ostat­ním vy­prá­vět. I když není moc co vy­prá­vět.

Bugle začal v roce 2007. Od té doby se ne­pře­tr­žitě za­bý­val po­li­ti­kou, kul­tu­rou & spor­tem, které duo Andy Za­lt­zman/John Oliver ne­ú­prosně sa­ti­ri­zo­valo. Průlet kom­plet­ním ar­chi­vem byl tedy zá­ro­veň prů­le­tem hlav­ními udá­lostmi po­slední dekády: Eko­no­mická krize roku 2008, Arab­ské jaro, zabití Bin Ladena, Wi­ki­le­aks, Snow­den, zmínky o Trum­povi a jeho kan­di­da­tuře pro rok 2012 (kterou všichni po­va­žo­vali za nej­vtip­nější recesi), Oba­movo zvo­lení, Occupy Wall­street, Gad­da­fiho smrt, Lon­dýn­ská olym­pi­áda, první bu­rá­cení v Sýrii. To všechno se při po­sle­chu míhalo kolem v bles­ko­vém sledu.

Duo Andy Za­lt­zman/John Oliver se také občas zmí­nilo o Če­chách: Klau­sovo pero (v epi­zodě 149), zma­tení Česko/Čečna po aten­tátu na bos­ton­ský ma­ra­ton + ob­časné no­ticky o Janu Že­lez­ném a dal­ších čes­kých spor­tov­cích. To nebylo nic vý­ji­meč­ného, Andy je po­sedlý spor­tem, pre­fe­ruje kriket (pro­tože test match nabízí pě­ti­denní únik od re­a­lity), ale ja­ká­koli jiná forma zá­po­lení mu není cizí. Navíc v hlavě nosí ne­pře­berné množ­ství sta­tis­tik a proto pro něj není pro­blém z paměti vy­lo­vit svě­tový rekord v hodu oště­pem z roku 1996.

Také bylo pře­kva­pivé, jak málo Zaltor the Mer­ci­less (tak je třeba Andyho oslo­vo­vat ve for­mál­ních si­tu­a­cích) slov­ních hříček a pun runů dělal v prv­ních letech pod­castu. Teď je jimi Andy pro­sla­vený, ale tehdy ještě ne­klesl tak hlu­boko & jeho mysl ještě ne­zplo­dila kle­noty jako psí pun run, pun run rus­kých měst nebo po­hřební blouz­nění. První pun run o Se­verní Koree pro­zá­řil 76. epi­zodu (starý archiv).

V prv­ních letech se také ob­je­vily le­gen­dární hot­ties from his­tory, pod­cast byl za­sy­pá­ván žer­tov­nými vý­hrůž­kami smrtí a Andy v kou­pelně po­ro­dil vlast­ního syna.

Bugle není jen ex­plo­zivní kom­bi­nace lží/bull­shit/pun run. Při­taž­livá je také forma pre­zen­tace, jde o zví­da­vou de­ad­pan satiru. Andy a John s ní za­chá­zejí od­liš­ným způ­so­bem, ale pořád jde o satiru, která zá­měrně ba­ga­te­li­zuje pro­blémy světa.

Na­pří­klad: Duo u kor­mi­dla se baví o ně­ja­kém zrůd­ném zne­u­žití moci, často pod tak­tov­kou jed­noho z ob­lí­be­ných dik­tá­torů Gad­dafi/Mu­ba­rak/Ahma­di­nejad/Chavez nebo ka­ri­ér­ního zlo­čince Ber­lusco­niho. Oliver re­a­guje upřímně, ale Andy drží cha­rak­ter a klid­ným po­nou­ka­vým hlasem na­vrhne ně­ja­kou sa­ti­ric­kou teorii, která se snaží vy­svět­lit, že je všechno v po­řádku & že jde o oče­ká­va­tel­nou reakci.

Tento rozdíl mě po jedné nebo dvou stov­kách pod­castů začal po­ně­kud drásat.

Potom, co Johny Show­biz odešel, začal se vedle Andyho točit an­sámbl komiků, kteří s ním hos­to­vali pod­cast & to mě vy­sta­vilo celé řadě skvě­lých komiků.

Nejsem velký fanda Andho sestry Helen Za­lt­zman, která se uká­zala v křesle spolu-pod­cas­tera plus/mínus tři­krát. Ona a pár dal­ších lidí nemělo s Andym po­třeb­nou ex­plo­zivní chemii. Ale třeba takový Anuvab Pal je skvělý, když začne vy­prá­vět šílené his­torky o ko­rupci v Indii & šílené his­torky o Indii obecně (třeba If you can't ensure safety, at least you've got speed.). Anuvab je téměř do­ko­nalý Andyho pro­těj­šek.

Druhý nej­lepší spolu-pod­cas­ter byl nej­spíš Nish „cho­co­late venom“ Kumar, který se v po­sled­ních době začíná stále čas­těji ob­je­vo­vat v brit­ských panel shows & v po­sled­ních dnech jsem ho za­zna­me­nal jako sou­tě­ží­cího v Taskmas­teru. Nish Kumar je John Oliver done right.

Nej­větší změna pak přišla, když v po­sled­ním roce Andy začal dělat pod­casty naživo. Ty jsou vždycky zá­bav­nější, pro­tože v nich po­slu­chač má přímou reakci pu­b­lika, která pořadu dodá život.

Napsal jsem tu hodně slov, ale co jsem vlastně chtěl říct? Co jsem to jenom chtěl… Jo, The Bugle je fajn, archiv je ne­změrný, ale radši ne­dě­lejte binge-po­slou­chání, pro­tože i to nej­lepší jídlo se za chvíli přejí.

+1: Bugle má také vlastní stránku na TV tropes.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz