k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Texty písní

22. 5. 2017 — k47 (♪)

Soun­d­trac­kem mých dnů je kom­bi­nace post-rocku, post-metalu a dal­ších při­leh­lých žánrů. Ty mají spo­lečné to, že jsou z 99% čistě in­stru­men­tální. Z toho důvodu mi texty vět­ši­nou ne­za­sa­hují do života. Mám dojem, že jsem prožil ně­ko­lik let bez toho, abych slyšel jediné slovo v hudbě. Ale to se mění.

Pís­nička, která mě po dlouhé době do­nu­tila pře­mýš­let o textu byla Black Honey od Thrice.

I keep swin­gin' my hand through a swarm of bees 'cause I 
I want honey on my table.

But I never get it right.
No, I never get it right.

Po­slou­chal jsem to dokola ve smyčce a pře­mýš­lel, co přesně tím myslí, jakým člo­vě­kem je vy­pra­věč. Exis­tuje ně­ko­lik vy­svět­lení: buď je ex­trémně od­hod­laný a jde (takří­ka­jíc) přes mrt­voly, nebo je to so­ci­o­pat, který si myslí, že si všechno za­slouží, nebo je to člověk, co se snaží něco dělat, ale není si vědomí svých činů a jejich dů­sledků.

Nakřápl mě taky Time od Pink Floyd.

And then one day you find ten years have got behind you
No one told you when to run, you missed the star­ting gun

Na­ča­so­vání bylo skoro per­fektní.

A pak mě roz­bilo Feel Hap­pi­ness od Swans. Jednou když jsem se vracel pozd­ním vlakem domů, FH mi hrála do slu­chá­tek a když se dva­nác­ti­mi­nu­tová in­stru­men­tální bouře se skří­pě­ním za­sta­vila a Mi­chael Gira začal tiše de­kla­mo­vat

I'm truly sorry,
For what I never did,

měl jsem slzy v očích. Na­štěstí ve vlaku jela jen jedna matka s dí­tě­tem a seděli úplně na druhé straně a ne­vi­děli nic. Byla to jen taková sou­kromá chvíle v mi­k­ro­kosmu umí­ra­jící noci.

+1: V po­slední době se taky nemůžu na­sy­tit The dirt bike.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz