k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Chlap s tetováním pavouka na holé hlavě

25. 11. 2017 — k47 (♪)

„Udělal jsem se, až když mě začala kouřit,“ usly­šel jsem ze se­dačky za mými zády.

Seděl tam chlá­pek s vy­ho­le­nou hlavou, který měl do kůže temene per­ma­nentně vy­tla­čený obraz pa­vouka a teď se te­le­fo­nem roz­prá­věl o svých se­xu­ál­ních es­ka­pá­dách.

Říkám si: Brzdi kámo, jsi ve vlaku a jsou tu děti.

„Ze za­čátku se jí ne­chtělo…“ ozná­mil fak­ticky pro­ceduru svého po­ste­lo­vého výboje.

Ok, už je to jasné. Vidím další svě­dec­tví #MeToo kam­paně: Žena se na twit­teru zpo­vídá jak ji chlá­pek s pa­vou­kem na palici dusil svým při­ro­ze­ním, na kterém měl také (ne­po­chybně) vy­te­to­va­ného ně­ja­kého pa­vouka.

Ale o tom jsem tu ne­chtěl psát. To se stalo na cestě zpátky, když jsem se z Phy vracel do po­chmur­ného přítmí Cely.

Ve městě jsem scou­to­val pod­mínky pro další foto raid. Ten minulý se po­da­řil & je čas při­lo­žit pod kotlem. Za­zna­me­nal jsem, že v uli­cích jako nádory vy­růs­tají vá­noční trhy. To by mohl být další cíl. Proč ne? Vzít si nej­širší ob­jek­tiv a nej­sil­nější blesk, který je ochotný účast­ník na­mí­řit ci­zinci do ob­li­čeje, nést za to zod­po­věd­nost, odo­lá­vat hněvu zákona a ranám pěstí, ho­rečně zdrhat, když to bude nutné, nebát se po­ru­šit zá­kladní lid­skou dů­stoj­nost na té nej­nižší možné úrovni ve jménu umění. Pro­tože to je to, o co tady jde: Umění za každou cenu.

Chtěl jsem udělat něco už tento týden, ale na­ko­nec z toho sešlo. Zá­ro­deč­ným plánem byla tak­tika ma­nické razie. Začalo by to jako vždycky u Ho­ří­cího Muže, pak bychom se pře­su­nuli na Sta­ro­max, kde začíná linie Sta­ro­max-Vác­la­vax-Mírax-JZP. Čtyři body na jedné přímce, když se nás budou snažit upálit v jedné lokaci, zved­neme kotvy a pů­jdeme na další bod a budeme po­kra­čo­vat v ope­raci se stej­nou in­ten­zi­tou a stejná agresí. Ter­mi­nate with ex­treme preju­dice.

Tak vy­pa­dala idea, která nebyla zre­a­li­zo­vána. Místo toho jsem jen sle­do­val terén. Mám dojem, že za týden nebo za dva v sobotu někdy ve tři hodiny, dost dlou­hho přes tím, než na město spadne poklička tmy, bude ide­ální si­tu­ace pro den D.

Když jsem byl v tom, na Vác­la­váku jsem na­ra­zil na ja­kousi akci, která při­po­mí­nala pa­mátku sta­li­nis­tic­kých zvěr­stev & Ukra­jin­ského hla­do­moru z let 1932 a 1933. Před polem svíček, ze kte­rých byl vy­tvo­řen jakýsi nápis v azbuce, který nej­spíš říkal „Ukra­jina 1932-1933“, stáli ne­hnutě tři muži se třemi vlaj­kami. Jedna česká a dvě v ukra­jin­ských bar­vách.

Po­stá­val jsem kolem, s fo­ťá­kem a 50mm ob­jek­ti­vem v pozoru a čekal, až se davy ro­ze­stoupí, abych měl dobrý výhled na celou scénu. Nějaká žena se mě ze­ptala, co se to koná. V té době jsem si nebyl jistý, ne­po­sbí­ral jsem po­třebné in­di­cie, za­zna­me­nal jsem jen barvu vlajek a rozpětí roků. Ne­dávno jsem celkem dost četl o Sta­li­nismu a tohle za­pa­dalo do onoho po­nurého obrazu. Sedm mi­li­onů mrtvých, možná i víc. Po­lit­byro máchlo perem a lidé začaly umírat hladem.

Někdy ne­dávno jsem četl článek (via ), který říkal ve změti ne­pří­liš kon­zis­tent­ních ar­gu­mentů říkal, že „Ko­mu­nis­mus se ne­rovná na­cis­mus“. To je pravda, byly to dva roz­dílné režimy, ale ve svých me­cha­nic­kých kru­tos­tech se mohly směle po­mě­řo­vat.

Ale… zase za­čí­nám blá­bo­lit… o čem jsem tu chtěl psát? Možná o ničem. Jestli to tak je, pak jsem splnil cíl na 100%.

Jak říkám, photo raid bude, možná ta týden, možná za dva. To je vše.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz