Telegraficky

Ne­pa­ma­tuju si nic z to­ho­hle roku. Když jsem ███████████████, vzpo­mněl jsem si na jeden oka­mžik léta. Pak mi došlo, že to nebylo tohle léto, ale to minulé, možná do­konce před­mi­nulé. Od té doby si ne­vzpo­mí­nám na nic.

Ne­dávno byl Robert Webb hostem RHLSTP pod­castu a mluvil o svém me­moáru/au­to­bi­o­gra­fii/knize, ve které se věnuje svému dět­ství & do­spí­vání. Na chvíli jsem pře­mýš­lel, co bych v takové si­tu­aci napsal. Nic. Skoro nic se ne­stalo a ten zbytek jsem za­po­mněl. Mi­nu­lost zmi­zela, ale to není nic, co by stálo za po­za­sta­vení, pro­tože tak nebo onak nemá žádnou cenu.

Kdy­bych psal au­to­bi­o­gra­fii, na­pl­nil bych ji až po okraj fikcí.

Dále jen te­le­gra­ficky:

• Web­ko­mix Two Guys and Guy se vrací. Tedy možná se vrátí. Autor komixu to dělal roky za­darmo, od­mě­nou mu byl jen stres a du­ševní chát­rání. Roz­hodl se komix vzkří­sit jen pokud na pa­t­re­onu do­sáhne laťky 500$ za strip. Tak mu tam něco při­hoďte, pro­tože twogag je super. Třeba tenhle strip mi v mozku uvízl jako šrap­nel z války.
• Viděl za­jí­ma­vou před­nášku o ot­ro­kář­ství v Ame­rice. Pře­kva­pilo mě, o jak ne­u­vě­ři­telně velký byznys šlo. V jednom oka­mžiku 60% ex­portu Spo­je­ných států před­sta­vo­vala bavlna. Ta Nehisi to trefně shrnul:

We talk about en­sla­ve­ment as though it was a bump in the road and I tell people it's the road.

• Track Be­try­ing Chino od 65da­y­sofsta­tic mě vždy, když se pro­žene pla­y­lis­tem, pře­kvapí. Je krátký, ale velice in­ten­zivní. Dvě minuty a něco je ve světě post-rocku jako nic, ale se zvukem vy­to­če­ným na max to se mnou zamává.
• Ve frontě ASCII blogu mám ro­ze­psané spousty věcí, ale není síla je do­táh­nout do konce. Jde mimo jiné o tyhle věci: Něco o Pride, Zlatý den Zlaté Prahy, pod­cast The Bugle (pořád se mi to nelíbí a próza je dře­věná jako dře­vo­rub­cův srub (tohle je pří­klad, ani po­řádné při­rov­nání ze mě ne­vy­leze)), sit­comy, text, který se točí kolem Hun­tera S. Thomp­sona, fe­ti­ši­zace mládí a Pink Floyd, tisíc ne­sou­vis­lých frag­mentů o samotě a izo­laci, ar­gu­men­tační tak­tiky po­u­ží­va­jící hla­do­vě­jící děti v Africe, taky chci dopsat tu fan­tasy po­vídku a po­kra­čo­vat v do­om­sday party.
• Jo a asi spojím ASCII blog a k47čku. Poprvé za tři­náct let její exis­tence jsem tam nic ne­na­psal celý jeden měsíc. Takhle mám dva blogy – jeden je mrtvý, druhý pře­ky­puje ak­ti­vi­tou. Bude lepší, když bude exis­to­vat jen jeden z nich. Ope­raci musím při­pra­vit, aby fun­go­valo pře­smě­ro­vání všech odkazů & lidé, kteří mají buď RSS k47čky nebo RSS ASCII ve čtečce o nic ne­při­šli. Navíc mám stále nějaké věci pro k47čku ve frontě, které jsem z růz­ných důvodů (stud, mo­ti­vace, paměť) do­ne­ko­nečna od­klá­dal. Po slou­čení je začnu hro­madně sypat ven.