TED

TED je v současnosti synonymum pro intelektuální masturbaci — nekončící série přednášek, které se tváří velice hluboce & velice důležitě, ale jsou mělké jako napůl vyschlá kaluž.

Evgeny Morozov je kritikem mnoha věcí a společenských fenoménů & ani TEDu se nevyhnul.

Ale bývaly časy, kdy TED nebyl jen špatný vtip, kdy to bylo něco nového & svěžího & diváci upřímně věřili, že jim to přinese nějakou inspiraci nebo nové pohledy na věc, ať už ta věc byla cokoli.

Taky jsem patřil mezi ty fascinované, ale jako je to se vším, prvotní okouzlení vždycky vyprchá, feťákovi začnou docházet žíly, dostaví se kritický odstup & odmítavé: „Cože, to jsem tohle žral?“ Jsou to jen sračky, speciálně navržené tak, aby se po nich určití lidé cítili dobře.

V paměti mi utkvělo pár TED-„talků“. Většina z nich však spadá do kategorie zábava/umění & většinou se netýkají žádných velkých myšlenek nebo konfirmačního zkreslení podaného jako inspirativní proslov.

• Ken Robinson: Do schools kill creativity?
• Rives: The 4 a.m. mystery
• Ze Frank's nerdcore comedy
• Piano jazz that rocks
• Chaos and harmony on piano
• Juan Enriquez: The next species of human (u tohohle se staré nadšení zpětně nedostavuje)