k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Sorcerer

27. 12. 2017 — k47 (♪)

Na první pohled to může vy­pa­dat, že se dívám jen na sit­comy, panel showsfilmy ze 70. let. Na druhý pohled to není úplně daleko od pravdy. Teprve letos jsem viděl prv­ního Aliena (pozdě ale přece). Shlédl jsem ho hned po tom po­sled­ním & musím říct, že ori­gi­nál ze se­dm­de­sá­tek ve mě za­ne­chal sil­nější dojem něž nej­no­vější výspa série o gi­ge­rov­ských hrůzách.

Ale o tom tu nechci psát.

Ne­dávno jsem také shlédl Fried­ki­nův exis­ten­ci­ální thriller Sor­ce­rer a o tom bych tu chtěl za­ne­chat pár řádků.

Také jde o pro­dukt se­dm­de­sá­tých let, skli­zeň da­to­vaná 1977—prv­ního roku éry bloc­kbus­terů. Sor­ce­rer je po­slední z výspy New Holly­wood, kdy se do kin ve velkém do­stá­valy i jiné filmy než stu­pidní spek­tákly s vě­dec­kou přes­ností vy­pi­lo­vané k je­di­nému účelu: aby za­sáhly co nej­širší pu­b­li­kum.

Příběh Sor­ce­rera je velice jed­no­du­chý: Čtyři lidé, kteří utekli před mi­nu­lostí do Jižní Ame­riky, dva ná­kla­ďáky na­lo­žené nitro­gly­ce­ri­nem & ne­hos­tinná džun­gle. Jde o film obraný na kost, žádné kom­pli­kace, žádné kudr­d­linky, jen mi­ni­mum nutné pro do­sa­žení ma­xi­mál­ního účinku, všechno střá­dmě pod­bar­vené hudbou od Tan­ge­rine Dream. Nebudu se snažit popsat o čem v Sor­ce­re­rovu jde, všechny zá­kruty a výmoly, dobrý doktor Ker­mode udělal lepší práci, než bych já kdy do­ká­zal. De­taily děje a po­drob­nosti o ne­leh­kém vzniku filmu jsou za­jí­mavé, ale v di­vá­kovi zů­stane hlavně vzpo­mínka na emo­ci­o­nální úrovni.

Čtve­řice hlav­ních anti-hrdinů začne v ne­li­cho­tivé pozici a jejich si­tu­ace se jen a jen horší. Osudu na­vzdory se snaží přežít ne­hos­tin­nou džun­gli a do­dávku vysoce ne­sta­bil­ního dy­na­mitu, ze kte­rého teče nitro­gly­ce­rin. Na po­vrchu jde o příběh vzdoru téměř ab­so­lut­ním pře­káž­kám, ale v hloubi jde o me­di­taci o roli osudu nad lid­ským ži­vo­tem.

Fried­kin řekl:

The Sor­ce­rer is an evil wizard and in this case the evil wizard is fate. The fact that so­me­body can walk out of their front door and a hur­ri­cane can take them away, an earthquake or so­me­thing fal­ling through the roof. And the idea that we don’t really have con­t­rol over our own fates, ne­i­ther our births nor our deaths, it’s so­me­thing that has haun­ted me since I was in­tel­li­gent enough to con­tem­plate so­me­thing like it.

Sor­ce­rer tedy ča­ro­děj re­pre­zen­tuje osud a jeho ab­so­lutní li­bo­vůli. Onen po­my­slný ča­ro­děj roz­ho­duje, jak do­padne po­slání hlavní čtve­řice, ne oni sami, oni mají jen mi­ni­mum kon­t­roly. Když sou­hla­sily s pře­vo­zem nitro­gly­ce­rinu, plně se svě­řili do kru­tých rukou osudu.

Tato ztráta kon­t­roly vede k ne­tra­diční struk­tuře filmu. Nikdo ze čtve­řice není hrdina, který zemře hr­din­sky v boji s ne­přízní osudu, jak by bylo běžné pro kla­sický pří­bě­hový oblouk. Vždy roz­hodne na­ho­di­lost osudu. I když se jim podaří pře­ko­nat ná­strahy džun­gle a svého ne­u­vě­ři­telně ne­bez­peč­ného po­slání, na­ko­nec je zabije něco ne­před­ví­da­tel­ného, co má s jejich misí jen pra­málo spo­leč­ného.

Jen tak, proč ne?

Zá­ro­veň jde o uza­vřený příběh, ze kte­rého ne­ve­dou žádné linky ven, jako kdyby se snažil říct, že nikdo nemůže utéct své mi­nu­losti, která člo­věka vždy na­ko­nec dožene a změna nebo únik není možný.

Při sle­do­vání jsem pře­mýš­lel o ma­xi­mech a mi­ni­mech. Čeho je možné do­sáh­nout s mi­ni­mem pro­středků. Jednak na­ra­tivně – téměř žádné di­a­logy, žádné spe­ci­ální efekty, hudba jen po­skrovnu, dlouhé scény džun­gle, dva ná­kla­ďáky a čtyři lidé, z těchto in­gre­di­encí je možné po­sta­vit nervy drá­sa­jící snímek – a druhak v uni­verzu filmu – jediné, co hr­di­nové mají k dis­po­zici jsou dva ná­kla­ďáky, které vy­pa­dají a zní jako mo­hutné bestie, supící a vzpí­ra­jící se pří­rodě a osudu.

I když teď je Sor­ce­rer po­va­žo­ván za jeden z kle­notů se­dm­de­sá­tých let, v době svého uve­dení po­ho­řel. V roce 1977 se do kin do­staly Star Wars a tím začala éra bloc­kbus­terů pro široké pu­b­li­kum, útlum al­ter­na­tiv­ních filmů a konec *New Holly­wood".

Je to škoda, ale proti Star Wars by po­ho­řel každý film.


Hned potom, co jsem do­kou­kal Blu-Ray rip, jsem na­ra­zil na Land of no Return od sku­piny Helle­nica. Jejich zvuk, pro­zkou­má­va­jící soun­d­tracky sci-fi filmů 70. & 80. let ladil s Tan­ge­rine Dream, kteří ro­ze­zněli Sor­ce­rer.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz