k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Sochy

22. 9. 2017 — k47 (♪)

Na Vác­la­váku vy­rostly nové sochy. Když jsem zónou Vx. ne­dávno pro­lé­tá­val na █████████████████████████████████████████████, zpo­zo­ro­val jsem, že na horní po­lo­vině je něco nového & ne­če­ka­ného.

Jde o in­sta­laci mo­derní & ne­pří­liš či­tel­nou. Dvě ze soch jsou jen veliké tra­verzy. Je pravda, že se jim podaří roz­ví­řit před­sta­vi­vost ko­lemjdou­cích, pro­tože dvě tra­verzy v nadži­votní ve­li­kosti by ne­če­kal upro­střed ná­městí, ale na jeho kraji, kde se bourá starý dům & na jeho místě se staví nový mo­derní me­ga­pa­lác skla a oceli.

Zbytek in­sta­lací měl o něco více lid­skou podobu. Tedy aspoň +/-. Žena po­rostlá krys­taly by mohla slou­žit jako dobrá ilu­strace pro vče­rejší post o ra­ko­vině.

Tro­jice koní od Lindy Pá­le­ní­kové se mi líbila. Po­da­řilo se jí trefit hra­nici mezi lid­skostí a ne­lid­skostí, kdy mysl po­zo­ro­va­tele musí bi­lan­co­vat jako ky­va­dlo.

I přese všechno, co jsem tu napsal, nemám nic proti tomu vy­u­ží­vat ve­řejný pro­stor pro ex­po­zice umění. I kdyby se mi vy­sta­vené ar­te­fakty ne­lí­bily, mnohem víc si cením změny a sa­bo­táže všed­nosti. Kdyby někdo ter­mi­tem uřízl hlavu sochy sv. Vác­lava, bylo by to za­jí­mavé, bylo by o čem mluvit. Jak, proč & co tím chtěl autor říct.

Ne­sna­žím se tu na­zna­čit, že by to někdo měl udělat, to ne, jen, že by to někdo mohl pro­vést.

Jo a toho dne byli i holubi pří­šerně líní, seděli na ob­rub­ní­cích, ne­chali se pře­kra­čo­vat lidmi & jen zma­te­nýma očima sle­do­vali ar­tis­tický masakr na jejich ná­městí.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz