k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Slečna

24. 11. 2017 — k47 (♪)

Jestli něco ne­sná­ším, pak je to slovo „slečna“. Ne­do­kážu přesně vy­svět­lit ty ira­ci­o­nální ani­ma­lis­tické důvody, proč mi tohle slovo tolik zvedá žluč. Ale je to tak—vždy, když ho někde čtu nebo nedej bože slyším, začnu vidět rudě.

Byl by to dobrý způsob jak se před­sta­vit ve vězení.

„Za co tady jsi?“

„Ubodal jsem chlapa.“

„Proč?“

„Řekl slovo slečna.“

Stará garda by hned měla jasno: S tímhle týpkem opa­trně, může snadno ex­plo­do­vat, na­star­tují ho ná­hodné věci, a když je v ráží, jedná s na­ho­di­lou in­ten­zi­tou. Něco mu uděláš a on tě za to může do prdele nebo ti oloupe kůži na hlavě jako banán. Není jisté, co se stane.

Ale to za­bí­hám.

V 99% pro­cen­tech pří­padů když to někdo po­u­žije ve spo­jení se ženou & ne­po­u­ka­zuje přitom ex­pli­citně na fakt, že není vdaná, se mi ote­vírá kudla v kapse, vaří se mi krev a skřípu zuby. Došlo to tak daleko, že jsem si vy­pěs­to­val zá­važný bru­xis­mus, který si vy­žá­dal sérii zásahů nej­lep­ších den­tistů světa jen proto, abych ještě měl nějaký chrup. Jen čirou ne­ná­vistí jsem se­skří­pal zuby až na dásně.

Když muž popíše ženu jako slečnu X, je to tak pa­sivní, zplihlý, unylý, slizký a ne­smělý výrok, které v pod­statě říká: „X je svo­bodná, a pořád může být moje“. Pod všemi závoji stu­pidní lin­gvis­tiky se skrývá právě tohle jádro sdě­lení, při­kryté ti­sí­cem dek a scho­vané za ti­sí­cem mat­či­ných sukní jako ne­smělé dítě. Je to ukázka těch nej­stu­pid­něj­ších bez­bran­ných, ne­ú­čin­ných a úlis­ných slov na světě. Nic ta­ko­vého není po­třeba zmi­ňo­vat. Když to přesto zmí­níte, ma­lu­jete si terč na vlast­ních zádech.

Po­suďte sami: „Slečnu X znám už 9 měsíců.“ a „X znám už 9 měsíců.“ Jaký je v tom rozdíl? Druhá va­ri­anta bere X jako člo­věka. První X re­du­kuje na po­ten­ci­ál­ního re­ci­pi­enta ge­ne­tic­kého ma­te­ri­álu. Není zadaná, takže v ní můžu skon­čit, zpo­cený a ne­vy­hnu­telně zkla­maný, držte mi palce.

Na druhou stranu mě ne­vzru­šuje, když to někdo po­u­žívá k popisu sebe samé, nebo k na­pra­vení myl­ných před­po­kladů.

„Paní X?“

„Slečna X.“

A je jasno.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz