k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Sladká voda

1. 12. 2017 — k47 (♪)

Vždycky kupuju ten nej­lev­nější ener­gydrink. Exis­tují před­pisy udá­va­jící maxima kolik ener­gii-do­dá­va­jí­cích in­gre­di­encí může nápoj ob­sa­ho­vat a všechny e-drinky vždycky jedou nado­raz. Jediný rozdíl je v ceně a v chuti. Malá ple­chovka red bullu stojí skoro 40 korun a chutná jako dětská zubní pasta. Na­proti tomu ple­chovka ne­znač­ko­vého nápoje, který někdo vaří ve vaně, ob­sa­hu­jící stejné množ­ství ko­feinu, stojí šest nebo sedm korun. Rozdíl v poměru cena/výkon je značný. Proto vždy kupuju ty nej­lev­nější, které najdu v ra­gá­lech, abych zby­tečně ne­utrá­cel.

Právě ta­ko­váto levná ple­chovka mi před ně­ja­kou dobou ex­plo­do­vala v batohu a zni­čila starý věrný ghetto no­te­book. To mi ne­va­dilo, byl beztak už dost sešlý a tak jako tak se blí­žila doba ge­ne­rační obměny hard­ware.

Ale před ně­ko­lika dny, když jsem dělal prů­zkum terénu, jsem zjis­til, že sladká voda s ko­fei­nem zni­čila víc než jen starý laptop. V té době jsem pro­chá­zel městem s fo­ťá­kem v ruce, při­pra­ven na ja­kou­koli za­jí­ma­vou scénu, která se může vy­skyt­nout. Byla tma a proto mi přišlo víc než lo­gické mít na ba­jo­netu na­sa­ze­nou f/1.8 pa­de­sátku. Všechno zatím vy­pa­dalo dobře. Ó, jak je ne­vě­do­most sladká. Skoro stejně jako ener­ge­tické nápoje.

Potom, v roz­ho­du­jí­cím oka­mžiku jsem zvedl hle­dá­ček k oku, stiskl spoušť a ob­jek­tiv ne­za­os­t­řil. Jen stál za­sek­nutý v jedné poloze, za­ostřený do ne­e­xis­tu­jí­cího bodu, který le­vi­to­val metr a půl přede mnou. Říkám si, že musím mít na­sta­veno na manuál. To se stává. Někdy si ne­všimnu si, že jsem nechal na­sta­vení z minula a to zkazí vý­sle­dek. Dívám se do menu, au­to­ma­tické ostření za­pnuto, všechno v po­řádku. Co se to jenom děje? A pak jsem si všiml lep­ka­vých skvrn na černém po­vrchu ob­jek­tivu. Sakra. Sladká voda ener­gydrinku za­tekla do ob­jek­tivu a za­le­pila motor.

Říkám jako dobrý, po­dí­vám se, co s tím je a třeba to nebude tak strašné. Když jsem se však za­sta­vil a začal s in­spekcí, nemohl jsem ani sundat slu­neční clonu z ob­jek­tivu. Byla při­le­pené tak těsně, že se ne­hnula ani o mi­li­metr.

Ztráta no­te­booku mi ne­va­dila, ale tohle bylo horší. Ob­jek­tiv stál o něco víc než onen po­čí­tač. O něco hodně víc. Do­hro­mady hmotné ztráty na­rostly asi tři­krát.

Hlavou se mi pro­hnal jeden mon­ty­py­tho­nov­ský skečAdopt, adapt and im­prove. Motto of the round table – a hned potom zpověď fo­to­grafa, který rozbil sklo, které ho stálo víc jak 1000$, ale kre­a­tivně to využil a na­ko­nec na tom vy­dě­lal mnohem víc, než cena ob­jek­tivu.

Ne­ne­chám se ne­přízní osudu nijak ner­vo­vat, udělám pár fotek tak jako tak. Proč ne, žejo?

O něco poz­ději jsem na dně batohu našel prehis­to­rický 28mm Berroflex. Jak se tam jenom vzal? Jak dlouho tam byl? Jak do­ká­zal unik­nout zá­pla­vám sladké vody? Ale co: Adopt, adapt and im­prove.

di­ri­gent a jeho strom

Pro­blém s tímhle šuntem je ten, že není ostrý, op­tická kva­lita je mizivá a po­tře­buje být aspoň f/4, abych si z něho ne­chtěl vy­škrá­bat oči, což není ideál pro noční akci, kde se počítá každý foton.

Ale, jak je z fotky vidět, plá­no­va­nému raidu už nic ne­brání. Už za­čí­nají stavět vše­chen kýč – právě včas, abychom ho mohli roz­bou­rat.


+1: Do­pl­nění: Na­ko­nec to za­teklo jen do mezery mezi tělem a tu­bu­sem, který se při ostření vy­souvá a za­souvá. Vět­šina lep­kavé hmoty se dala vy­škřá­bat se­říz­nu­tým pá­rát­kem a potom sta­čilo jen trochu hrubé síly, aby se to rozý­balo. Takže dobrý.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz