k47.cz    — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura | twitter FB


««« »»»

Když chcete skočit, skočte

31. 12. 2017 — k47

Tenhle článek bych nejspíš natrvalo dal k ledu, kdyby se mi twitter ve své nekonečné moudrosti nerozhodl před nějakou dobou poslat tenhle veselý mail:

Ahoj, ████████████,

Osoba, která o vás má starost, nás nedávno upozornila na komentáře pocházející z vašeho účtu potenciálně související se sebevraždou nebo sebepoškozováním.

V těžkých chvílích, kdy potřebujete někoho, kdo vám pomůže zvládnout aktuální okolnosti, může pomoci promluvit si s odborníky.

Pamatujte, že tu jsou lidé, kterým na vás záleží víc, než si uvědomujete. Udělejte první krok a kontaktujte terapeuta nebo navštivte naše Centrum bezpečnosti, kde najdete seznam organizací, které vám mohou pomoci, seřazený podle zemí: Centrum bezpečnosti.

Nejste na to sami.

Opatrujte se!

Twitter

Co se to děje? Poslední dobou jsou moje žvásty čisté jako fabrika na křemíkové čipy. Navíc, kdo je ta mýtická osoba, která o vás má starost? Nedovedl jsem si představit, že by se někdo zajímal tak hluboce.

Odkaz na centrum bezpečnosti vede na nějakou generickou stránku o twitteru jako firmě. Na první pohled mail vypadá jako nepovedený pokus o phishing. Navíc, jestli někdo něco takového nahlásil, pak to musel odněkud udělat. Chvíli jsem hledal, ale nenašel jsem nic. Napadlo mě, že mohlo jít o automatickou odpověď, kdy algoritmus vyhodnotil moje kydy jako špatně maskovanou touhu odejít & aby měl větší emocionální dopad, v mailu uvedl, že jde o konkrétní - byť nejmenovanou - osobu.

Tak vypadá standardní argument proti sebevraždě: "Mysli na lidi, které tím zraníš. Máš přátele a těm na tobě záleží." S tím jsem měl vždycky problém. Všichni jsme sami, nikomu skutečně nezáleží na nikom jiném & když ano, tak jedině ze sobeckých důvodů. Kdybych odešel, lidé by se možná divili, ale velice rychle by se přes to přenesli. Včera tady byl, dneska není, co se dá dělat.

Navíc tato argumentační linie je neuvěřitelně sobecká. V podstatě trvá na tom, abyste trpěli jen proto, aby jiní lidé nemuseli zírat do chvějících se řezáků Propasti. Nebere ohledy na vás, na trpícího jedince, ale na cizí svině, kterých by to mohlo dotknout. Nasrat těmhle sobcům.

Nakonec jsem objevil kýžený formulář pro oznámení sebevražedných úmyslů. Skutečně existuje & někdo z něj musel poslat udání.

Pak jsem si vzpomněl z čeho by to mohlo být. Před nějakou dobou byl světový den duševního zdraví a jako každá akce dneska měl svůj speciální hashtag. Jednu noc jsem na tweety s tímto tagem spamoval odpověď:

if you want to jump then jump

Chtěl jsem zjisti, jaké odpovědi se mi podaří vykřesat. Když by se někdo ozval, plánoval jsem odpovědět, že si přeju, abych byl mrtvý. Skoro nikdo neodpověděl. A když ano a dostali "chci chcípnout" reakci, tweet smazali. (Jeden člověk řekl, že jsem nejhorší člověk, ale pak rychle obrátil & zahladil stopy.)

Když chcete skočit, skočte. Nebyla to jen snaha o planou kontroverzi, protože přesně v tohle věřím. Když chcete se vším skoncovat, proč ještě dýcháte? To že jste naživu, je vaše slabost, vaše nerozhodnost, vaše neschopnost dotáhnout věci do konce. Když chcete něco udělat, udělejte to, skočte, skončete to, žít nebo nežít, obě varianty jsou stejně bezcenné, není mezi nimi žádný rozdíl, žádná z nich nemá cenu a navíc nikomu nebudeme skutečně chybět. Jen mrtví budou zproštěni budoucích hrůz. Závidím těmhle rozhodným.

Chester Bennington se zabil, fanoušci si mohli oči vybrečet, ale za týden si na něj už nikdo nevzpomněl. Pár mladých mužů se zastřelil, nikdo se nezajímá.

Havel v jedné knize rozhovorů zmínil něco ve smyslu, že sebevražda dává životu smysl. Život je něco tak cenného, že když je člověk nucen žít špatně, žít proti svému přesvědčení, sebevražda mu dodá smysl. (Těžce parafrázuji & přesnou citaci se mi nechce hledat.)

Ale spíš je to naopak, život neuvěřitelně bezcenný, a měl by se přežvýkat a zahodit v duchu montypythonovského skeče:

[...] and now if you'll excuse me I have to go and commit suicide.

Oh I'm sorry.

It's all right. It's not because of anything serious.

Přesně tak: není to kvůli něčemu důležitému. Představte si že jste na nějakém večírku, bavíte se s pánem domu, omluvíte se, odejdete na záchod a tam se podřežete a vykrvácíte, mezi řečí, bez náznaků, prostě jenom tak. Proč ne? Relax – This won’t hurt.

+1: ████████████████████████████████.

+2: Tenhle seznam.

+3: Beckova kognitivní triáda

+4: Nixonovo 'I believe you should keep your troubles to yourself.'

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz