Sjezd

Nejlepší sjezd ██████████ od Phy je jednoznačně trasa ██████████ – █████. Jde o šestikilometrový úsek hladkého asfaltu, který padá dvě stě metrů do hloubky. Bohužel já jsem ho jel na špatnou stranu, směrem do kopce na kole, které pamatuje lepší dny & s fyzičkou, která je z větší části jen symbolická.

Chtěl jsem si projet jiný rychlo-sjezd, na který si pamatuju z cyklistických roků, ale ukázalo se, že moje paměť mě klamala. Nebylo to tak rychlé ani rovné, jak jsem si vybavoval. Vzpomínal jsem si na větrný tunel, vítr svištící v uších & pískání pneumatik o asfalt. Nicméně nakonec jsem se zklamaný ocitl dole & musel jsem nějak nabrat výšku. Ta nejkratší cesta vedla 200 metrů do kopce. Proč ne, žeano?

O hladký & rychlý asfalt v lesích kolem Phy není nouze. Poslední dobou lesáci opravují kilometry lesních cest & někdy to zajde tak daleko, že úsek mezi závorami, kudy za léto neprojede jediné auto, je v lepším stavu, než silnice po kterých jezdí skuteční lidé & ne jen sny o vytěženém dřevě, v mnohem lepším stavu, asfalt má stále ten neznatelný černý lesk & omamnou vůni čerstvě položené vozovky. Po těchto úsecích je radost sjíždět & maximální možnou rychlostí se hnát do slepých zatáček, následky ať mi políbí prdel.

Pamatuji si taky, že někde dále na východ se v polích nachází U-rampa – rovný kus dobré & prázdné silnice, která se příkře svažuje dolů, pak se zlomí a vede jen vzhůru. Na tomhle úseku se s těmi správnými převody dá vyvinou pořádná rychlost & přitom nehrozí žádné riziko, že mě sebere protijedoucí auto, protože tam nikdy nic nejezdí. Rád bych se tam podíval, ale už si přesně nepamatuji, kde se asfaltová U-rampa přesně nachází.

Za večer jsem ujel 36 kilometrů & když jsem se vracel, zrovna zvonil umíráček.