k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Sitcomy 2

7. 11. 2017 — k47 (♪)

Po tom, co jsem během pár dnů projel všech 180 epizod Se­in­felda, mám dojem, že jsem si užil dost sit­comů do konce života. Ale ne­po­u­čil jsem se a ně­ko­lik měsíců potom jsem udělal ještě o něco více idi­o­tický ma­ra­ton pod­castu The Bugle.

Se­in­feld je le­genda sit­comů, maják, který září na žánr & ně­ja­kým způ­so­bem ovliv­nil všechno, co přišlo po něm.

Ale přesto, ne­zá­leží o jak fan­tas­tický klenot jde, 180 epizod je za­tra­ceně hodně i když jsou zrych­lené na 120%. Nebo možná je to hodně právě proto. Sle­do­vat tak moc & ještě zrych­leně člo­věku musí ubrat pár bodů IQ.

Po ma­so­vém sle­do­vání všechno začalo být po­ně­kud re­pe­ti­tivní. Epi­zody mají po­dobné schéma: Schůzka, George Costanza za­re­a­guje pře­hnaně, ná­sle­duje per­fektní bouře ze které se všichni snaží vy­brus­lit. Kla­sika. Hnacím mo­to­rem sit­comů je ne­do­ro­zu­mění. Běžní lidé by vy­svět­lili, co udě­lali, omlu­vili by se a ne­vzniklo by žádné ko­micky es­ka­lu­jící drama. V Se­in­fel­dovi se hlavní pro­ta­go­nisté navíc nikdy nic ne­na­učí a ne­vy­ros­tou jako lidé. Mantra pro­du­centů byla údajně „No hu­g­ging, no lear­ning“. Hlavní tro­jice Jerry, Elaine, George Costanza jsou cel­kově ne­sy­ma­pa­tičtí, emočně ploší a myslí jen na sebe. To byl možná onen krok stra­nou, kterým se sitcom lišil od kon­ku­rence té doby a co z něj udě­lalo kla­siku.

Jednou (trochu) pře­kva­pi­vou věcí, byl nástup tech­no­lo­gie. Sitcom pů­vodně běžel od roku 1989 do roku 1998 a od za­čátku byly te­le­fonní zá­znam­níky dě­jo­vými prvky. Po­stupně se do tech­no­lo­gický park začal mo­der­ni­zo­vat—Elaine měla laptop, ob­je­vil se in­ter­net, mo­bilní te­le­fony. Mobily byly stále ne­spo­leh­livé, se špat­ným sig­ná­lem & od­po­ví­dat někomu za po­chodu bylo trochu ne­slušné, pro­tože to na­zna­čo­valo, že si člověk na toho dru­hého ne­u­dě­lal čas. Jak se doba změ­nila…

Kromě Se­in­felda jsem taky shlt­nul Mi­randu—brit­ský sitcom Mi­randy Hart. To byl mnohem kratší a tra­dič­nější počin. Před­stavte si Not going out, s Mi­ran­dou místo Macka Lee a Tom El­li­sem místo Sally Bret­ton.

Jo a když jsem v tom, za zmínku stojí taky Ross Noble: Fre­ewhe­e­ling. Tohle není sitcom, show nemá žádnou struk­turu nebo plán, jen Ross Noble na mo­torce s fil­mo­vým štábem v závěsu, do­stává od lidí na twit­teru tipy co dělat a kolem toho vy­staví celou show. Ross Noble je pro tohle per­fektní člověk, pro­tože má vý­bor­nou schop­nost im­pro­vi­zo­vat a být vždycky vtipný. Jeho stan­dup se nese ve stej­ném duchu: Vybere si pár lidí z přední řady pu­b­lika a kolem nic na místě vy­tvoří zcela novou show.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz