Signal festival 2 - Jak ztratit tři nehty během jednoho večera
Nadpis říká pravdu & nic než pravdu—během jednoho dne jsem přišel o tři nehty ve třech nezávislých incidentech.
Jeden nehet se mi podařilo zalomit v polovině lůžka. Normálně, když se něco takového stane, odkousnu plandající konec & jedu dál. I když lom zajede kousek do lůžka, není to problém, žádná bolest, žádná krev. Když jsem ale odstraňoval třetí nehet, něco bylo jinak, bolelo to jako svině & na rtech jsem cítil lepkavou krev. Naštěstí i tohle dokázala spravit duct tape, která zasuplovala roli náplasti.
Stalo se to na druhém dnu Signal festu, když jsem na Náměstí Míru čekal na začátek světelné projekce na fasádu kostela svaté Ludmily.

První den patřil prozkoumávání samotného epicentra města, druhý den bylo na čase podívat na expozice kousek od hlavní osy.
Druhý den signálů se kombinoval s operací Děsíru. Posledních pár jejich akcí bylo padesát na padesát., ale jakmile jsem si přečetl propozice pro tenhle výjezd, věděl jsem, že tam musím být. Šlo o jednoduchou premisu – elektrický vlak – do vlakových zástrček zapojit nečekané spotřebiče, které překvapí ostatní cestující. Nemusí do nich přece patřit jenom nabíječky telefonů nebo notebooků, ale i třeba takové fény nebo elektrické přímotopy. Proč ne?
Disciplína přihlášených lidí byla laxní. Osm přislíbilo účast, ale nakonec se ukázali jen tři aktivní duše a z toho jedna byla jen ve stavu možná jo/možná ne.
Nebylo jasné kolik lidí se na místě srazu—na Hlavním u odjezdů—vlastně potká & jestli se vůbec potká. Šlo o nejrušnější místo z celého nádraží a nebylo snadné hledat neznámé lidi v moři jiných neznámých.
K tomu vypadalo, že bude zábava. Na jedno nástupiště se sunul kordon těžkooděnců, nejspíš byli na cestě fanoušci baníku. Jednomu z policistů se na krku houpal čtyřicetimilimetrový granátomet. Bylo jasné, že měl nabité jen slzné granáty, ale i takhle, proboha.
Operace nakonec byla stíhána organizačním chaosem. Přesto má fantastický potenciál na rozsévání zmatku, který by se měl někdy v budoucnosti využít pro větší flashmob.
Jedna cesta vlakem tam, pár minut akce, cesta zpátky, pár minut neakce. Hned potom se skromná posádka přepnula z módu Děsír do módu Signal.
Ale tady to rozříznu & dokončím to zítra, už beztak je to příliš dlouhé.
(ASCII začalo jako kolekce rychlých a nevážných zápisků v rychlé kadenci, ne sáholouhé články. Poslední dobou jsou reporty stále delší a delší a skoro mi na výsledku začíná záležet. To je velká chyba, které se musím za každou cenu vyvarovat. Když mi na ASCII začne záležet, bude mít nakročeno do hrobu.)