k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Rozklad

28. 2. 2017 — k47 (♪)

Jedna ka­ri­érní poučka říká, že když jste nej­chytřejší člověk v míst­nosti, měli byste si najít jinou spo­leč­nost, pro­tože jinak ne­na­u­číte nic nového & ne­bu­dete se po­sou­vat vpřed. Lidé kteří tyto šílené ne­smysly vy­pouš­tějí po­va­žují postup za jediné kri­té­rium podle kte­rého se měří hod­nota člo­věka.

Na­proti tomu být nej­chytřejší člověk v au­to­buse, kde jedu jen s ři­di­čem je něco úplně jiného. Noční spoj na večer (ne­vý­razné) poezie & pak (ne­za­po­me­nu­tel­nou) noc As­t­ro­nau­ta­lise se přihnal se zpož­dě­ním – ne­chy­bělo moc a bus by do za­stávky drif­to­val. Jedno bylo jisté: U kor­mi­dla nebyl jeden z těch le­žér­ních řidičů, kteří se po­hy­bují s ur­gent­ností pa­ci­enta na ka­pačce mor­finu. Jeho laxní pohyby nikoho ne­do­ká­zali zmást, on věděl o svojí sekeře a snažil se ji za každou cenu dohnat.

Uká­zalo se, že ho na tu linku na­rychlo na­str­čili a on neznal místní pus­tiny ves­nic­kého roz­kladu. Z místa na­vi­gá­tora jsem ho na­vá­děl po­tem­ně­lými ves­ni­cemi, kde ne­fun­go­valo pou­liční osvět­lení. Bylo to zvláštní – klouzat uli­cemi zá­pla­to­va­ného as­faltu v téměř úplné tmě. Elek­trika fun­go­vala – pár oken a za­po­me­nutá vá­noční světla stále mžou­rala do noci – ale kromě nich všude pa­no­vala ne­ú­prosná noc.

Vzpo­mněl jsem si na jeden den, kdy jsem za tmy vy­ra­zil na kole. Bez světla jsem neměl pojem o re­la­tivní poloze těla vůči vo­zovce a při­pa­dal jsem si, jako kdy­bych létal tři metry nad zemí, jako kdy­bych seděl na jednom z těch his­to­ric­kých bicyklů s ob­rov­ským před­ním kolem.

Na­ko­nec jsem ho od­na­vi­go­val do cílové sta­nice & stihl ná­vazný spoj, nic za­jí­ma­vého. Ale to klouzání uli­cemi bez světla bylo zvláštní. V po­slední době jsem začal sle­do­vat ves­nické pro­středí jiným po­hle­dem. Místo ideálu pří­rody, klidu a líných hor­kých let­ních od­po­lední, kam lidé z měst můžou toužit odejít, je mnohem vý­raz­nější ru­rální roz­klad, kdy všechno je ne­do­kon­čené, roz­padá se nebo je na­rychlo spra­vo­váno, kdy pře­vládá prach a rez, kdy žádná ide­a­lis­tická ves­nice ne­e­xis­tuje a lidé se ne­chtějí na­stě­ho­vat do něčeho re­ál­ného, ale do úhled­ných mo­der­ních no­vosta­veb blízko dob­rých ko­mu­ni­kací, odkud můžou ráno na­rychlo odjet a pak se večer vrátit. Ves­nice není cíl, není místem pro život, ale jen úkryt před světem, kde shodou náhod ne­fun­guje ve­řejné osvět­lení.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz