k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Ráno

10. 6. 2017 — k47 (♪)

Je to divný pocit pro­bu­dit se po ope­raci vět­ších roz­měrů & nemít žádné vý­čitky. Vět­ši­nou si pa­ma­tuji něco, co bych nej­radši za­po­me­nul. Ale ne teď. Ráno mi bylo na chcípnutí, asi nejhůř za po­sled­ních pár let, a chrap­těl jsem, něco se tedy roz­hodně muselo dít, jen to nebylo nic, z čeho bych skří­pal zuby & ošíval se jen při vzpo­mín­kách. V hlavně jsem si pořád dokola pro­chá­zel ten večer, noc & ráno, tedy aspoň to co mi z nich zbylo, ale ne­na­chá­zel jsem žádné černé fleky na ta­pi­sé­rii obrazů, všechno za­pa­dalo do celkem ne­vý­raz­ného mustru opilý idiot v gangu opi­lých, ale pře­vážně ne­škod­ných idiotů. Zvláštní pocit.

Chtěl jsem sem vypsat pár mo­mentů opi­lého chaosu, ale jaký by to mělo smysl. Všechny se časem do­sta­nou do DPB.

Na­ko­nec si ope­race vy­žá­dala jednu oběť. Plnící pero, které vždycky nosím v kapse u kalhot, jsem ráno našel s ohnu­tým hrotem. I když to byl parker, ne­stálo moc peněz & ani nemělo žádnou sen­ti­men­tální hod­notu, ale psalo dobře a měl jsem ho rád. Teď je z něj roz­skří­paný mrzák.

+1: když se za­hle­díte na špičku pera, uvi­díte tam můj odraz

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz