Ranní rituál

Mám takový ranní rituál, který mě přivede k životu v těch brzkých ranních hodinách, kdy by nikdo neměl být vzhůru. Však to znáte, když je tak brzo, že nemůžete najít vlastní lokty a nejste si jistí, zdali se vám jenom nezdá, že jste se právě probudili.

Je to jednoduchá věc: Vzít velkou sklenici, naplnit ji ledem, nalít do ní čtvrtlitrovou plechovku nejlevnějšího energydrinku, nechat to stát, dokud nápoj není excesivně vychlazený a pak to najednou vylemtat. Na světě není nic lepšího.

Nejde o nijak pravidelný rituál. Většinou nemám při ruce plechovku energie a ani ji nechci. Ale když se cítím obzvlášť unaven a můžu to rozjet—oh, ta slast!

Horké nápoje k ránu nepatří. Dávat si tak brzo vařící kafe nebo stále kouřící šálek silného čaje je zvrhlé, skoro to vyvolává zvracení. Místo toho preferuju malou dávku zmrazených bublin.

+1: Další track, který mě v posledních dnech překvapil, i když jsem ho slyšel už tisíckrát: La Guerre Des Mondes od Detwiije.