Rallye na Václaváku

Miluju, když se něco děje v ulicích města. Líbí se mi ten chaos a zmatek, když se turisté, místní a návštěvníci akce spolu mísí & nikdo si není úplně jistý, co se vlastně děje.

Před pár dny jsem chtěl jít na výstavu fotek Steva McCurryho, která se konala někde v centru, ale nedošel jsem. Na Václaváku jsem narazil na Akci a tím všechny staré plány vzaly za své. Startoval tam Rallye Praha Revival – tour de force závod & přehlídka veteránů. Starý diesel a staří závodníci. To nemyslím nijak zle, právě naopak. Bylo povzbuzující vidět všechny ty závodníky a závodnice, kteří jezdí někdy i od (sedm|osm)desátých let & nikdy na svojí vášeň & svá auta nezanevřeli.

Láká mě ta anonymita, kdy se v davu stanu neviditelným a můžu jím proplouvat & hledat zajímavé scény & pohledy & dělat si svojí věc, aniž bych si připadal jako, že tam nemám co dělat. Paleta vozů byla bohatá, ale mě zajímali hlavně lidé & chaos přecpaného náměstí, které se lesklo postupně sílícím deštěm a kde se plynule mísili všední život s nevšední Událostí. Vydržel jsem až do startu a pak si připadal jako HST v FALILV:

The race was definitely under way. I had witnessed the start; I was sure of that much. But what now?

V té době jsem měl povodeň v botách a foťáku, kontakty v horké botě se začaly zkracovat, radši jsem tedy zvedl kotvy & vydal se na útěk. Závod začal a nebylo moc na co se dívat, mix běžného tepu města a nečekaného vytržení začal chladnout, stala se z toho běžná věc, organizovaná a všední. Auta se připravovala na startu, vyrážela v minutových intervalech, každé vedené vozem z ÚAMK vzhůru páteří Václavského náměstí a mizela za loktem magistrály. Co tam? Každá skutečná party probíhá před a po té oficiální.

+1: V dešti & bez kordonů turistů Václavák působí giganticky.