Rakovina

Nejsem velký příznivce body hororu. Ale přesto, když jsem četl o parazitických rakovinách, nemohl jsem odtrhnout oči.

Do dneška jsem nevěděl, že něco takového – rakovina, která se přenáší z jedince na jedince – může existovat. Neděje se to za pomocí virů nebo bakterií, ale přímým kontaktem, kdy se klastr zhoubných buněk přenese z jednoho těla na druhé a začne v něm bujet. Nádory jsou geneticky navzájem identické, ale odlišné od buněk hostitele. To doslova znamená, že mi na těle roste tkáň někoho jiného a zároveň jde o odlišný živočišný druh. Já jsem hostitel, substrát, Petriho miska pro agresivní transplantovaný nádor. To je neuvěřitelně odpudivá myšlenka.

Představa rakoviny jako takové působí nechutně, ale aspoň jde o moje vlastní buňky, které se nějak vymkly kontrole a začaly se bez ustání množit. Aspoň je to kus mě.

Naštěstí nic takového jako parazitická rakovina u lidí neexistuje. Trpí ji jen některá zvířata jako psi, tasmánští čerti (ty může kompletně vyhubit) nebo určití křečci, kde se přenáší bodnutím komára. To je na jednou stranu zlé, protože taková rakovina za 20 let vyhubila 80% populace tasmánských čertů, ale na druhou stranu zase nehrozí, že bych dostal rakovinu po obzvláště silném podání ruky.

Jo a když o tom tak mluvím: Vzpomínáte si, jak jsem o pár odstavců výše psal o virem vyvolaných rakovinách? Tak ty existují a postihují i lidi. Viry se množí tím, že implantují svou genetickou informaci do napadených buněk a tak je přeprogramují, aby replikovaly vir. A takto může vzniknout rakovinná buňka a nastartovat bujení nádoru. Podle statistik infekce dokonce způsobují 17.8% lidských rakovin. Ale protože jsou vyvolané virem, dá se proti nim očkovat.

Kdo že to brojí proti očkování svých dětí? Tak ať si užijí, kromě všech chorob, které jsme téměř vyhladili, ještě nádor nebo dva.

Také jsem se dočetl, že imunitní systém hraje velkou roli v boji s nádory. Do té doby jsem měl za to, že jde o patologický jev, který potom, co začne, je nezvratný, ale není tomu tak. Lidská imunita může zastavit některé rakoviny. Proto lidé s HIV/AIDS, kteří mají oslabenou imunitu, často umírají na následky rakoviny.

Tohle čtení mě jednak přitahovalo morbidní zvědavostí, ale také ve mě vyvolalo stejný pocit, jaký jsem zažíval během kurzu první pomoci. Když můj oblíbený doktor líčil všechno, co se člověku může stát, co to s ním udělá, jak ho to zabije a jak tomuto osudu předejít (krok číslo jedna: volat rychlou), dostával jsem pocit křehkosti. Jak můžeme být ještě naživu? Jak můžeme přežít, když existuje tolik metod, které nás zhasnou? Když vám někdo bude tvrdit, že bůh stvořil zemi pro lidi, tak mu řekněte, že očividně nevěnoval příliš pozornosti rizikům a bezpečnosti.

Jo a když na večírku potkáte doktora, za žádnou cenu ho neopouštějte. Po pár drincích, ze sebe začne sypat neuvěřitelné historky. Možná budou nechutné a morbidní, ale rozhodně budou stát ta každou vteřinu pozornosti.

+1: Vzpomínám si, jak můj oblíbený doktor vyprávěl o umělém oběhu a že v některých Pražských nemocnicích dokážou pacienta po zástavě srdce napíchnout na přístroje, které mu tělem pohánějí krev. Může tak sedět, bavit se sestřičkami, zatímco jeho srdce už nějakou dobu stojí.