k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

RAID

7. 9. 2017 — k47

(Pokud vám při vy­slo­vení slova RAID v mysli vy­vstane před­stava hmyzu umí­ra­jí­cího při útoku che­mic­kých zbraní, můžete tenhle článek nej­spíš pře­sko­čit. Budu tu psát o věcech, které jsou pro běž­ného smr­tel­níka lákavé asi jako dis­kuze, která se jednou pro vždy snaží roz­hod­nout, zdali jsou lepší le­vo­to­čivé nebo pra­vo­to­čivé šrouby. Jestli je to tak, uvi­díme se tu zítra.)

S disky jsem v mi­nu­losti měl pro­blémy. Pár mi jich umřelo, ztra­til jsem nějaká data, pa­ni­ka­řil jsem, snažil se je ob­no­vit & tak po­dobně. Poprvé to bylo v roce 2006, pak 2009, pak anno domini 2011 a znovu o rok poz­ději. Od té doby se to stalo jen jednou, kdy se sys­té­mový SSD stal Schrö­din­ge­ro­vým diskem – napůl živý, napůl po smrti. Těžko říct, co se s ním do­o­pravdy stalo & ne­chtěl jsem se v něm moc hrabat, abych ne­na­ru­šil kvan­to­vou funkci. Do­hro­mady šlo o ně­ko­lik in­ci­dentů, z nichž jen jeden byl sku­tečně fa­tální & vzal s sebou data do kře­mí­ko­vého nebe.

Ko­la­bu­jící disk mi po­každé zvedne adre­na­lin. Je to proto, že mám velice ka­va­lír­ský pří­stup k zá­lo­hám. Tedy přes­něji řečeno: Žádné zálohy ne­dě­lám. Proč taky? Bez nich je život mnohem zá­bav­nější. Každý den je jako jedno stisk­nutí re­vol­veru ve hře ruské rulety. Všechno, co jsem kdy vy­tvo­řil může nebo nemusí na­jed­nou zmizet. To přece musí být ul­ti­mátní výzva pro hle­dače vzru­šení a adre­na­li­nové zá­visláky. Jan Amos Ko­men­ský při požáru ztra­til ro­ze­psaný Česko-la­tin­ský slov­ník – magnum opus na kterém pra­co­val skoro celý život. Co je proti tomu trochu ro­tu­jící zmag­ne­ti­zo­vané rzi s třemi roky fotek a mi­li­o­nem slov textu? To není nic! Hoďte si kost­kou a třeba váš odkaz ještě jeden den pře­žije.

Ale v po­slední době měknu.

Na pár dis­cích, které se mi pod rukama na­a­ku­mu­lo­vali během let, jsem roz­cho­dil Btrfs RAID a to je něco. Za­po­jil jsem dva 3TB disky, vy­tvo­řil RAID1 (v btrfs to ne­zna­mená každý soubor má kopii na každém disku, ale dvě kopie na dvou růz­ných dis­cích), na­hr­nul tam data, při­po­jil jsem další disk, který trochu rach­tal, přidal ho do RAID sku­piny, ka­pa­cita vzrostla o půlku jeho ve­li­kosti, re­ba­lan­co­val jsem celou sku­pinu, aby data byla rov­no­měrně roz­lo­žená po všech za­ří­ze­ních, re­start, disk se tvářil ne­ve­sele, házel chyby, na netu jsem našel, že by molo jít o chybu zá­kladní desky, fla­shunl jsem BIOS, poprvé, nic jsem neb­ricknul, disk pořád umíral klok­ta­vou smrtí, při­po­jil jsem jen dva pů­vodní disky, mount -o degraded, data netknutá, jeden disk mrtvý, ale nic jsem ne­ztra­til. Krása.

Ten pocit, když všechno fun­guje, jak má, člo­věka po­hladí na duši. Vesmír přece jen může mít nějaký řád.

Teď zbývá jen vzít všechny disky, na­sou­kat je do nějaké bedny a vy­tvo­řit z nich ne­zni­či­tel­nou RAID farmu ro­tu­jící rzi.

+1: Jméno sou­bo­ro­vého sys­tému Btrfs se může vy­slo­vo­vat better FS nebo b-tree FS, ale mě to nikdy ne­na­padlo ver­ba­li­zo­vat jinak než butter FS, tedy máslo-sou­bo­rový-systém. Jedině to mi při­padá lo­gické.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz