Protékat davem

Čtyři měsíce zpátky jsem se v Pze přimíchal do jakési jazzové extravaganzy. Lidé posedávali na teplých dlažebních kostkách před pódiem vztyčeným na Staromaxu. Šikmé slunce jim padalo do vlasů zatímco jazzoví mágové svými nástroji čarovaly hudbu, která by logicky neměla existovat.

S ghetto sestavou v batohu mě přepadla touha zachytit ten okamžik, zatímco mi v hlavě zněla slova Astronautalisova The dirt bike:

And this is just the half, I can’t even find the words
How alive I finally felt, in the apex of a curve

Cítil jsem to, naživu, že se může něco změnit k lepšímu. Ani nevím proč, zas tak silný zážitek to nebyl, jen nepatrná jiskřička v temnotě.

Po návratu do Cely jsem tři měsíce nenašel sílu se na výsledek ani podívat.