Praha
Praha je krásné město. Obzvlášť to platí, když se člověk pohybuje kolem Hlaváku nebo horní poloviny Václavského náměstí – to za deset minut potká víc podivných individuí, než by myslel, že je možné potkat za celý život.
Touhle oblastí prolétávám █████ Včera to bylo podivnější než obvykle. To, že se na ulicích dají běžně
zahlédnout feťáci, není nic překvapivého: Párkrát jsem se prohnal kolem
sociální pracovnice, která rozdávala čisté jehly a pozoroval jsem lidi v okamžiku vpichu. Včera jsem seděl na veřejných záchodcích a do vedlejší kabinky
přišel někdo, kdo si očividně začal píchat: gumové napínání škrtidla, lupnutí
víčka jednorázové jehly, blažené ticho a následné zničení stop v záchodové
míse. Feťák odešel a za okamžik se přihnal další (podle hlasu a tělesných
projevů jiný) feťák, obsadil stejnou kabinku a heroinový rituál se opakoval. To
bylo nečekané. Kdybych chvíli počkal, třeba by přišel ještě jeden. Pozorný člověk v ulicích narazí na všechno možné. Nedávno jsem prošel kolem
dvou holek, které za bílého dne močili ve vyschlé kašně na Karlově náměstí.
Kdyby to bylo po setmění, nedivil bych se ničemu, byl by to jen další střípek
koloritu šílenců a bláznů, kteří, jak se zdá, tvoří nezanedbatelnou část populace
města, ale za dne jsem musel lehce pozvednout jedno obočí. Ve chvílích, jako jsou tyto, bych chtěl mít nervy na to vytáhnout foťák a zachytit skutečného ducha Prahy.