k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Prachy

12. 3. 2017 — k47 (♪)

Jednou, když jsem lá­do­val mince do au­to­matu na lístky na Hlav­ním, jeden bez­do­mo­vec zeptal, jestli nemám pár drob­ných. Od­po­vě­děl jsem, že ano, po­kra­čo­val v krmení au­to­matu a ig­no­ro­val ho. Od­po­vě­děl jsem po­pravdě na to, co se mě ptal. Když upřes­nil svůj po­ža­da­vek, jestli nemám nějaké drobné pro něj, od­po­vě­děl jsem že ne, pro­tože je to taky pravda.

Nemám příliš pra­vi­del podle kte­rých se v životě řídím, ale jedno z nich je nikomu na ulici nic ne­dá­vat (a nic ne­ku­po­vat, to je sa­mo­zřejmé).

Tahle zásada nabyla plat­nosti potom, co jsem dal pár stovek jed­nomu údaj­nému tu­ris­tovi, který údajně uvízl v Pze a po­tře­bo­val pár stovek, aby s ním am­ba­sáda jeho země (nějaká skan­di­náv­ská, už jsem za­po­mněl která) s ním začala bavit. Bylo mi jasné, že jde o lež.

Za­pla­til jsem si jen za to, abych se do­zvě­děl, jak daleko je ve svém di­va­délku ocho­ten zajít. Nebylo to dost na to, abych se za to potom ne­sná­šel, ale dost na to, abych zavedl Pra­vi­dlo do praxe. Na jeho his­torce bylo pře­kva­pivé, jak dobrý to byl mix oči­vid­ných me­lod­ra­ma­tic­kých lží (prý mu ze­mřeli rodiče, žil sám, po­tře­bo­val přijít na jiné myš­lenky & tak jel k nám) a velice přes­ných fak­to­gra­fic­kých údajů o jeho zemi. Všechno jsem to zkon­t­ro­lo­val na wi­ki­pe­dii a jednu věc mu musím nechat: při­pra­vil se.

Vy­ba­vený pe­přá­kem jsem to s ním chtěl do­táh­nout na am­ba­sádu (z paměti znal web am­ba­sády), ale ten den měli za­vřeno (za­jí­mavé, že se to tak sešlo…), bydlel v hotelu na Flo­renci atd.

Nej­lepší na celé ope­raci bylo, že jsem udělal jeho por­tré­to­vou fotku – pro po­li­cii, kdyby bylo třeba.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz