k47.cz
výběr kolo foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ | twitter RSS
««« »»»

Pomsta

13. 3. 2017 — k47 (♪)

Po­slední dobou pře­mýš­lím o pří­bě­zích pomsty.

Třeba o tomhle: Jeden chlá­pek trpí hlu­bo­kou sa­mo­tou tak dlouho, že si začíná při­pa­dat, jako kdyby mu atro­fo­val mozek. Pomalu pře­stává mluvit a když jednou za měsíc s někým pro­mluví, je ver­bálně pomalý a straš­livě ne­o­hra­baný, proto to pře­stal zkou­šet. Jednou je na něj nějaký člověk hrubý. To je po­slední kapka, která zničí jeho už tak více méně ne­e­xis­tu­jící se­be­vě­domí. Nemá v životě nic a při­padá si jako špína, ne­po­třebný, za­ne­dba­telný a zby­tečný. Musí něco udělat, aby si ucho­val ten po­slední kou­sí­ček in­te­grity a v chát­ra­jí­cím stavu mysli, se roz­hodne chla­píka unést. Pře­padne ho, odvede do svého bytu, uvede do nar­kózy, jeho tělo zabalí do kufru a ta­xí­kem (nemá auto ani ři­di­čák) odveze do opuš­těné chaty někde v horách na severu. Tam ho nahého při­poutá řetězy a začne ho týdny mučit, wa­ter­bo­ar­do­vat, při­poutá ho tak, aby musel celé dny stát, nikdy mu nedá nic k jídlu. Zmizí na ně­ko­lik dnů, vrátí se, aby mu ukázal fotky jeho domu spá­le­ného na prach a ženy a dětí zne­tvo­ře­ných ohněm. Za celou dobu ne­řekne jediné slovo, jen bude ne­u­stále pře­mýš­let, co se v jeho životě stalo špatně, že to skon­čilo zrovna takhle.

Nevím, jaký by měl být konec, ale při­padá mi, že by to mělo začít z po­hledu mu­če­ného. Na­jed­nou ho někdo, koho neznal a ne­pa­ma­tuje si ho, z ne­zná­mých důvodů unese, začne ho mučit, zničí mu život a všechny, které mi­lo­val. Z jeho po­hledu to nedává žádný smysl, jde jen o ne­vy­svět­li­tel­nou kru­tost. Z po­hledu mu­či­tele to je vý­sle­dek dekád du­šev­ního chát­rání, které vy­vr­cho­lilo toho dne. To že se obětí stal právě ten člověk je jen shoda náhod, mohl to být kdo­koli nebo nikdo. Nebyl v tom žádný plán.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz