Podzim

Podzim pro mě začne v okamžiku, kdy celý den prší, je zima a pak večer stojím před Hlavákem, na město už padla noc, i když cítím, že by ještě mělo být vidět, a prostor kolem mi připadá podivně nepřirozený – mokro, chlad, tma a siluety lidí obtesané ostrými světly hlavní budovy.

Člověk mohl na každém kroku zahlédnout scény, které přesně odpovídaly náladě ročního období. V odchodě si chlap přede mnou kupil balík šesti piv a bagetu, u kasy to se smíchem obhájil jako „snídani šampionů“, jako kdyby se do toho dnešního hnusného dne nemělo vůbec smysl probouzet. Na Hlavním jeden feťák plnil svojí jehlu opřený o venkovní stranu prosklené stěny přímo mezi dvěma dveřmi. Upřeně sledoval hrot injekce, bavil se se svým kamarádem a nevěnoval pozornost průvodům lidí, které se tlačily dovnitř a míjely ho z obou stran. Uvnitř pak bylo nasráno, na dvou různých místech a od každého místa se táhly hnědé obtisky šlápot.

Obzvláště ošklivý den na obzvláště ošklivém místě. Nemohlo být nejmenších pochyb – ten den začal podzim.