k47.cz
foto Praha výběr povídky kulturatwitter FB


5. 3.

Podle skutečných událostí


Když píšu nějakou fikci založenou na skutečných událostech, úroveň fiktivnosti a reality může být různá, pochopitelně. Někdy jde o relativně přesný popis událostí, tak jak se staly, jindy jde o velice volnou interpretaci - skutečnost je lešením na které navěsím nové akty, reální lidé začnou být karikaturami, které jsem pokroutil, aby posloužili plánovaným záměrům. To není nic překvapivého. Není to nic proti nim, nepíšu o nich, nesnažím se na ně házet špínu, je to fikce. Většinou zcela vynechávám skutečná jména lidí a názvy míst zneprůhledním (to jsou všechny ty HG, TAB, Bomb Bay a CNZ bary v doomsday party blogu).

Většinou to nevadí, protože to nikoho nezajímá.

Někdy se na akci, která posloužila jako vzor, vyskytne někdo, kdo si to přečte & pozná, o čem píšu. Pak na interpretaci začne záležet. Nikoho (zvlášť ty na kterých mi záleží/kterých si vážím) nechci naštvat nebo rozzlobit (možná proto se mi tolik líbí knihy od Jona Ronsona - on je také velice nekonfliktní & většinou hledá cesty, které nikoho nerozzlobí).

Dvojice zápisů doomsday party blogu: podívej se na tu sebranku a pud sebezáchovy v úsporném režimu vyrostly ze skutečných událostí, oba jsou fikcí (nevyprávím je sám, ale literární postava Adam K., což může být přinejlepším můj Raoul Duke), ale první z nich je mnohem více fiktivní než ten druhý. Začátek exhibice básníků v klubu X jsem pokroutil, abych dosáhl kontrastu mezi prvním vystoupením a tím druhým, mezi vysokou a nízkou kulturou, básněmi a alternativním hip hopem, jedna je inteligentní, ale může být samolibá, druhá je divočejší, víc živočišná, ale může vést k větší katarzi, pocitu jednoty a naději vstříc nedobrým vyhlídkám.

Z čiré básnické exhibice člověk neodejde zpocený, na vysoké vlně endorfinu, bolavý, s chraplavým hlasem a s pocitem, že všechno přece jenom může být v pořádku.


vstoupit do diskuze

««« 6. 3. Zkratky
»»» 4. 3. Reputace

píše k47 & NEVERYOUNG, kontakt: ascii@k47.cz