Pod dohledem
Jeden Majáles jsem propásl, ale naštěstí se o dva dny později konal další, na který jsem už dokázal vstát, sice stěží, ale dokázal. Táhl mě hlavně počáteční průvod & chaos v ulicích. Věci byly takové, jaké by je člověk čekal. Z mé strany jsem si málem rozbil hubu o lampu, když jsem fotil couvaje, upustil █████ objektiv a rozřízl si palec, to všechno jen během prvních třiceti minut průvodu. Když nehrozí okamžitá újma na zdraví, znamená to, že člověk nedělá svojí věc dostatečně naplno.
Ale co mě překvapilo & zanechalo hořkou pachuť na jazyku, byla přehnaná policejní přítomnost. Dalo se pochopit, že tam pár panáků Zákona bude, přece jenom průvod se vlekl živými ulicemi a několik se jich hodilo na odvracení provozu, ale na celkem skromný průvod jich dohlíželo mnohem víc než bych čekal. Jedno auto jelo předu, druhé vzadu, po stranách se táhl štrúdl žlutých reflexních vest, vzadu to jistil blok pěti nebo šesti rváčů Zákona a několik neuniformovaných chlapů se starými kamkordéry Sony dodávali celému spektáklu nepříjemný nádech. Tyhle ruční kamery už nikdo nepoužívá & když s ní někoho uvidíte, na 50% jde o tajného, který se vleče za nějakým útvarem zájmu a sonduje problémy.
Proč jich tam bylo tolik? V průvodu mohlo jít tak padesát/šedesát lidí, možná o něco více + kordon fotogů a rváči z ČT a ČRo, kteří kolem poletovali jako divoké včely. Když jsem si uvědomil rozsah přítomnosti Zákona, padl na mě podivně tísnivý pocit & začala se mi zvedat anarchistická žluč. To není možné něco poklidně slavit bez toho, aby zákon ukázal svojí sílu, aby naznačil, že není možné dělat nic bez jejich bdělých očí?
Pochod skončil & nezbylo mi, než se vypařit. Kdybych chtěl zůstat, █████
