Pochmurná krajina
— k47
Když jsem nevěděl co dál, vrátil jsem se zpátky na místo činu & brouzdal krajinou průmyslového rozkladu. Žižkovské nákladové nádraží a přilehlé ulice jsou neuvěřitelně pochmurné, zvlášť, když se zatažený večer propadá do bezbarvé noci.
Nebyl jsem si jistý, co jsem tam chtěl dělat teď. Nejspíš nic. Není žádná naděje. Nic se nemůže změnit k lepšímu. Tenhle střep umírajícího nádraží je perfektní paralela.
Na druhou stranu mě tam málem sežral pes & narušil jsem místní bezdomovecké živly v jejich zaprášené utopii. (V poslední době mě baví, jen když se věci začnou srát.)
I na fotkách bylo třeba vytáhnout saturaci a barevnost do astronomických výšin, abych se dostal z té všeobjímající šedi.
+1: Tohle je ze stejného dne.