k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Pistole u pasu

30. 8. 2017 — k47 (♪)

Když jsem čekal na Hlav­ním ná­draží ve frontě u po­kla­den, přede mnou stál chlá­pek, kte­rému na krku visely dva ki­no­fil­mové foťáky. Po­kradmu jsem je sle­do­val a snažil se zjis­tit, co jsou zač. Je­de­ním z nich byla kla­sická zr­ca­dlovka Nikon, něco na způsob F3, druhý byl ně­ja­kým dál­ko­mě­rem, nevím o jakou šlo značku, ne­vy­pa­dalo to na Leicu, i když ob­jek­tiv se podle ražení tvářil trochu Lei­co­vatě, ale možná šlo jen o nějaký model Vo­i­gtlän­deru.

Pak jsem zajel po­hle­dem níž a zpo­zo­ro­val, že má na opasku malé pouz­dro a v něm pis­to­lový zá­sob­ník, náboji dolů pro rychlé a efek­tivní pře­bí­jení. Zá­sob­ník na první pohled vy­pa­dal jako ne­fo­remná kra­bička z čer­ného plechu, ale druhý pohled pro­zra­dil, co je ve sku­teč­nosti zač.

Přišla jeho řada, ode­bral se k blízké kase a na pravé straně pod košilí se mu rý­so­vala pažba pis­tole pevně usa­zené v hol­steru. Kdyby se něco strhlo, vím, před kým si dávat pozor.

V tu chvíli jsem si vzpo­mněl na HST, který v jedné před­nášce pro­hlá­sil: „I just never as­su­med that any­body around me is any­thing but a po­ten­tial menace.“ & ro­zum­něl jsem tomu víc než kdy jindy. Na­jed­nou nešlo o abs­traktní pocit hrozby, ale něco zcela kon­krét­ního: dvacet čtyři ran ráže devět mi­li­me­trů.

Přesto jsem ne­cí­til obavy, sta­tis­ticky vzato je riziko téměř nulové & malá pře­střelka na Hla­váku by mohla být zá­bavná. Dodala by tomu místu at­mo­sféru, ne­hledě na to, že kdyby to vy­puklo, měl bych his­torku, kterou bych unudil všechny lidi, které bych kdy potkal.

Znám jed­noho člo­věka, který u sebe běžně nosí zbraň. Ale tenhle člověk je ne­klid­nější a nej­vy­rov­na­nější je­di­nec v celé re­pub­lice mezi horami. Ne­pa­ma­tuji si jediný případ, kdy byl na­štvaný nebo jen zvedl hlas. On pro nikoho ne­před­sta­vuje žádné riziko a jsem si na­prosto jistý, že zná zákon o při­mě­řené se­be­obraně zpa­měti.

Kdyby přišlo na to, že on po­u­žije svojí zbraň, tak to může zna­me­nat jen to nej­horší.


+1: Prý když člo­věka i při opráv­něné se­be­obraně za­stře­lím na víc jak pět metrů, au­to­ma­ticky se to bere jako vražda, ne­hledě na kon­text.

+2: Mi­mo­cho­dem: Když hlásí, vlak XXX ze směru YYY při­jede slu­žebně na ZZZ kolej, co přesně zna­mená to „slu­žebně“? Exis­tuje nějaký ne­slu­žební pří­jezd, kdy opilý ma­šin­fíra ukradne lo­ko­mo­tivu a jde se projet, aby si pro­vět­ral hlavu?

+3: Teď po­slou­chám stará alba Blu­e­necku (The Fallen Host, Scars of the Mi­dwestRe­pe­ti­ti­ons) a pořád je to krása, i po tolika letech.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz