k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Pavouci

31. 7. 2017 — k47 (♪)

Už dlouho jsem chtěl udělat nějaké makro-fotky pa­vouků, ale nikdy jsem ne­na­ra­zil na Kři­žáky sa­mo­libě če­ka­jící upro­střed svých or­na­men­tál­ních pastí. Místo toho se to všude hem­žilo těmi hnus­nými čer­nými pa­vouky, kteří tkají šedé ko­berce sítí & čekají za­lezlí v díře noč­ních můr jako nějaké mi­ni­a­turní Oduly. Stejně tak jsem už dlouho-dlouho-dlouho chtěl udělat jiné ži­votně dů­le­žité věci, ale nikdy na to nebyly pod­mínky nebo odvaha.

31.7.2017 #365

Ale dneska (tedy vlastně už včera) byl jeden z těch dnů, kdy jsem si při­pa­dal na­prosto fan­tas­ticky – měl jsem docela jasnou před­stavu, o čem píše můj hy­po­ma­nický přítel – tak proč se ne­pro­hnat nocí na vysoké vlně & ráno se pak uvidí, jestli najdu nějaké pa­vouky. Ve slu­chát­kách mi v ne­ko­nečné smyčce hrálo tohle + tohle & od půl­noci to šlo jenom nahoru, hla­si­tost i ener­gie.

Kdysi dávno, už je to něco přes rok, jsem byl na jedné party, která měla stejně ne­ú­pros­nou tra­jek­to­rii, nahoru, nahoru, nahoru, žádné za­sta­vení, žádné zpo­ma­lení, ší­len­ství jen stou­palo s hla­si­tostí hudby. Podle téhle ex­tra­va­ganzy jsem pak napsal po­vídku Ka­tedrála – 25k slov a 65% z nich je zá­zna­mem oné party. Zatím není online, ale pár lidí ji už četlo & ano, je to podle sku­teč­ných udá­lostí (do určité míry).

Je to zvláštní pocit, svítá, čistá hlava bez che­mické kon­ta­mi­nace & ne­cí­tím žádnou únavu. Proč ne­vy­ří­dit ně­které z těch ži­votné dů­le­ži­tých věcí, ne­před­běh­nout den ma­nic­kým sprin­tem než se stačí ozvat první těžká víčka únavy & vy­hle­dat spo­leč­nost arach­nidů?

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz